tag:blogger.com,1999:blog-54156687305853898442024-03-13T01:09:03.535+01:00a s t h e l i g h t s g o d o w n"Where am I? And how can I leave?" — Dale CooperJan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.comBlogger25125tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-4435309299753934602023-11-26T09:36:00.002+01:002023-11-26T09:37:30.379+01:00Svolávám kmen!<p> Kdo si pamatujete, jaké to bylo, když jste byli v opravdovém kmeni. Jaké to bylo, znát všechny kolem sebe, dospělé i děti a oni znali vás, tebe...</p><p>Příští rok mi bude padesát a cítím, že je nejvyšší čas vzít si svůj život zpátky. Vidím, že stejně tak existuje i možnost promarnit, nenaplnit svůj život - všechno je možné. Pro něco jsme zrozeni a pro něco ne. To je Tajemství. Věřím, že jedině společný kmen může fungovat v tomhle stále oddělenějším světě.</p><p>Zvu vás do facebookové skupiny s názvem <a href="https://www.facebook.com/groups/svolavamkmen/" target="_blank">Svolávám kmen</a>. V popisu skupiny jsem napsal víc. Prosím, podívejte se. Jste vítáni.</p>Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-50626705809478190612015-10-14T23:55:00.004+02:002020-03-15T10:51:38.120+01:00Halucinogeny zažívají comeback / vrací se do psychoterapie<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Pro nás, kteří pro lenost nejsme stavu zvládnout svá kopající ega, je tohle velká věc. Před 60 lety začal s pokusy s LSD MUDr. Stanislav Grof a neměl věru špatné výsledky. Ve svých knihách publikoval zážitky mnoha svých klientů, jenž popisují hluboké transcendentální vhledy. Nedlouho na to se LSD zmocnili hippies. Díky hromadnému amatérskému zneužívání docházelo nezřídka k psychózám a jelikož hippies byli ti, kteří se bouřili (válka ve Vietnamu), tehdejší establishment je hodil s LSD do jednoho pytle. LSD bylo prohlášeno za nelegální a celý výzkum na poli psychiatrie skončil.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br />
Totiž: halucinogeny prý pravděpodobně vypínají neuronovou síť v mozku, o níž se vědci začínají domnívat, že má na svědomí stavbu lidského ega. Mentální programy, založené na zážitcích z dětství, porodů, školství, náboženství a bůhvíčeho ještě. Takže nejspíš se děje to, že halucinogen člověku <b>vypne</b> ego. A to jistojistě přináší nesmírnou úlevu.</span><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBzhfGs1uXRzR13ENCUPmAiRKnZAYjNzEvn9KoSQFpV68DExlL8xy3HGhGvtJ1XAUb1Ak0uH7-qoguUY-GzCUnqI44snrMk9Tb8_1bco0wwEqukXry5dZ00S9QO1KNz_kjXIvXc_mUg6CA/s1600/Apophysis-120823-110.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><img alt="Lebka, Scull" border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBzhfGs1uXRzR13ENCUPmAiRKnZAYjNzEvn9KoSQFpV68DExlL8xy3HGhGvtJ1XAUb1Ak0uH7-qoguUY-GzCUnqI44snrMk9Tb8_1bco0wwEqukXry5dZ00S9QO1KNz_kjXIvXc_mUg6CA/s400/Apophysis-120823-110.png" title="Lebka, Scull" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br />
Některými používanými halucinogeny jsou: </span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">MDMA (extáze) - jako vybuzovač empatií při partnerských problémech </span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">LSD - pomáhá smrtelně nemocným pacientům překonat strach ze smrti</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">psilocybin (houbičky) - léčí závislosti a deprese</span></li>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">
</span>
<ul>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large; text-align: left;">S mnohonásobně delším účinkem, než běžná psychofarmaka. </span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large; text-align: left;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large; text-align: left;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Následující popisy vizí, jenž zažívají klienti na terapiích s halucinogeny, jsou nádherné a posilující: </span></div>
</div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br />
</span><br />
<ul>
<li><i><b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">"Zažíval jsem pocit jednoty s celým vesmírem, v tu chvíli jsem přesně věděl, co je v životě důležité a co ne."</span></b></i></li>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><i><b><br /></b></i>
</span><br />
<ul>
<li><i><b><i><b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">"Od té chvíle byla láska jedinou věcí, která stála za úvahu. Zářila z jednoho bodu světla a vibrovala. Nikdy během celého života na Zemi jsem se necítil tak nádherně jako během této cesty. Bylo mi řečeno ať si se svou rakovinou nedělám starosti, v celkovém řádu věcí je to jen drobnost. Malá nedokonalost mého lidství."</span></b></i></b></i></li>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Tyto zážitky samotní klienti řadí do seznamu svých zásadních životních okamžiků.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br />
Samostatnou kapitolou je Ayahuasca, liána smrti (zabíjí ego). Dnes se za ní pořádají výpravy do Amazonie, za šamany se jede týden lodí džunglí do pralesa. Šamani říkají, že Ayahuasca má vlastní vědomí, je to bytost, která s každým zachází po svém. Malíř Pablo Amaringo na svých strhujících obrazech dokonce zachytil své ayahuascové vize. A asi nejlépe a nejpřesněji jsou také popsány v knize Ayahuasca - tanec s bohy, mohu doporučit.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br />
Byli jsme vytvořeni s lidskou myslí, s egem. Kdo to neřeší, je šťastný. </span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-85935393749069869832015-10-11T16:13:00.003+02:002016-07-05T21:57:08.315+02:00Knihovny palmových listů<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;">OMLUVA: všem svým bývalým žákům, které jsem nutil podivovat se nad mystériem knihoven palmových listů.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Čtete-li tento článek, pravděpodobně jste už o palmových listech slyšeli. Kdo ne, brzy si ještě pravděpodobněji vygooglí, že se jedná o jakási několik tisíc let stará proroctví o životech několika tisíců lidí, kteří žijí dnes. Proroctví poskytli a na plamové listy tehdy zaznamenali dávní proroci a jejich potomci je ve volných chvílích přepisují ze starých a rozpadajících se listů na palmové listy nové a nové. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Celé to funguje tak, že odevzdáte otisk vašeho palce a na základě této identifikace je v knihovně nalezen váš list s vaším životopisem, datem vašeho narození a úmrtí, jmény rodinných příslušníků atd. Podnikavý chlapík před pár lety zorganizoval seminář a čtení z listů přímo v Praze a byl jsem to i já, kdo neodolal, zaplatil tučnou částku a nechal si vyložit svou minulost a budoucnost.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Odevzdal jsem otisk palce a za několik týdnů mi dorazil mail: ano, našli jsme váš list, přijďte na čtení. Byl jsem ohromen. Část pointy totiž spočívá v tom, že zdaleka ne všichni lidé mají na palmovém listě napsaný svůj život, nýbrž pouze ten, kdo se do knihovny dostane... Velké mystérium a velký nápor na duchovní ego, to dá rozum.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Celé se to odehrávalo v jedné pronajaté místnosti se stolem, dvěma židlemi a Skypem. Na monitoru se objevil velmi tmavý Ind a vzájemně jsme byli představeni. <i>Nádí</i> Palani - tak se jmenoval - je jedním z čtečů/vykladačů proroctví z palmových listů. Proroctví totiž není zapsáno jen tak halabala, brž se k němu musí přistoupit kreativně a je úkolem <i>nádího</i> vytvořit ze zápisu směroplatné informace.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Před samotným čtením ještě probíhá tzv. <i>matching</i>, několik osobních otázek na tělo, jenž mají všechny strany ujistit, že jde opravdu o váš palmový list. Jedná se o otázky typu: první písmeno křestního jména matky, třetí písmeno křestního jména otce, vaše datum narození, počet sourozenců, počet mimomanželských vztahů(!) apod. <b>Byl jsem vyzván k sepsání rodinných nacionálií na papír, jak mi bylo řečeno, "aby to šlo rychleji" a následně se vzdálit...</b> Pokud všechno sedí, nádí jde sestavit sdělení. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
To mu zabere pár hodin, to víte - Indie. Když je nádí hotov, začíná čtení/výklad. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
V první části se dovíte jak se jmenujete, kdy jste se narodil a jak se jmenují vaši rodiče, vaši sourozenci, vaše manželka a děti. <b>Tedy vše, co jsem předtím již uvedl písemně. </b>Nicméně ve spirituálním ajfru, ve kterém jsem se nacházel (wow! někdo napsal můj život dááávno před tím, než jsem se narodil, to musím být někdo opravdu výjimečný), můj mozek tuto prostou skutečnost zcela odsunul. Bohužel se tak shoduji se zkušenostmi dalších lidí.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Dále je vám sděleno místo a čas vašeho posledního zrození/inkarnace, jenž má největší vliv na váš život současný. Můj byl v Lemurii, působil jsem jako božský muzikus, jemuž to ovšem zásadně kulhalo na poli rodinných vztahů. To vše pomocí příšerné angličtiny s těžkým indickým přízvukem. Pro někoho, kdo není na tento přízvuk zvyklý se jedná o zcela nový jazyk. Rád jsem si tedy připlatil za tlumočení. (Budiž přičteno ku prospěchu, že jsem celý proces mohl zároveň nahrávat a postupně odhalovat další a další trestuhodné nepřesnosti v překladu.)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Následující část výkladu se skládá z popisu vašeho současného života, kvality práce, vztahů, vlohů a talentů. Dle nádího bylo v mém životě všechno "just fine" a "perfect". Vztah s manželkou, dětmi, rodiči, spolupracovníky. Až jsem se trochu nudil. (Ona to pak v reálu rozhodně žádná nuda nebyla, všechno mělo teprve přijít). Následovalo datum narození a pohlaví dalšího dítěte, časový rámec změny zaměstnání a čas mé smrti. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Ve druhé části pak vybyl prostor na mé otázky, týkající se zejména budoucích rozhodnutí stran práce, investic a zdraví. Drtivá většina odpovědí, pokud nebyla vyloženě vyhýbavá, zněla "if you want" nebo "až za dva/tři/čtyři roky", kdy skončí tvé neúspěšné období. Zpětně viděno a kulantně řečeno, to "divočejší období" mě tehdy teprve čekalo.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Celkově konstatuji, že veškerá předpověď budoucnosti se naprosto neshoduje. Čtení svého palmového listu podstoupila i má žena se stejným závěrem. Práci jsem kupříkladu opustil o dvacet let dříve, avízovaná dcera bude nakonec syn a pevně doufám, že i vpravdě požehnané délky mého života (78 let) nakonec nedosáhnu.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Nedávno mi přišel mail od onoho chlapíka, jež má v Čechách na čtení z palmových listů monopol, ve kterém mne informuje, že se chystá i kniha. Byl by tudíž vděčný za mou zkušenost. Popravdě jsem mu co nejuctivěji napsal, že buď se stal stejně jako já obětí šalby osudu nebo je sám podvodník. A že svou zkušenost zveřejním jinde. Jeho odpověď byla také uctivá, bohužel jsem jí nerozuměl. Psal o perné práci a práci s egem, duší a rozumem, o darech a planetárních vlivech a samozřejmosti obřadů ve spolupráci s brahmíny. Před deseti lety bych tomu rozuměl ještě méně, byl bych však neodolatelně přitahován mocnou magií těchto slov.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br />
Pikoška na závěr: již jednou jsem se jal smolit podobné prohlášení a během psaní, stejně jako při psaní tohoto článku, vyletěly pojistky. Tentokrát jsem však tomuto varování sluchu nedopřál, v naší městské knihovně se totiž bude zanedlouho konat přednáška o mystériích knihoven palmových listů...</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-21008608725633347432015-07-25T22:45:00.001+02:002016-07-05T21:57:08.276+02:00Quanta Qualia<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Někdy ve snu slýchám tu nejkrásnější hudbu. Hudbu, která sice používá naše pozemské tóny a postupy, ale je nadpozemská a při jejím poslechu jsem si jistý, že prostě MUSÍ existovat něco víc, než jen všudypřítomné utrpení a nikdy nekončící hrůzná bolest. Musí existovat něco nekonečného, co je za hranicemi </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">chápání tohoto světa.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Quanta Qualia je název skladby současného britského skladatele Patricka Hawese. A konečně se mi po letech letoucích podařilo objevit něco, co se té hudbě ze snů velmi, velmi podobá.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tuhle verzi zpívá Hayley Westenra, kterou vedle smyčcového orchestru doprovázejí i čarokrásné mužské a ženské sbory:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/Q99rqTX0C0o" width="620"></iframe></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tohle je původní pouze orchestrální nahrávka z alba Blue In Blue Patricka Hawese:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/xYgodwBHsH8" width="620"></iframe>
<br />
<br />
Enjoy.<br />
<br />
<br />Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-57045468551593375112015-06-16T14:40:00.002+02:002016-07-05T21:57:42.513+02:00Miloňovo módní okénko - referenční bod č. 2: Ledvinka<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V módním okénku jsme naposledy pojednali o <a href="http://chlapibezhranic.blogspot.cz/2015/05/modni-okenko-teplaky-jako-referencni-bod.html" target="_blank">teplácích jako mužském referenčním bodu</a> a dnes se budu věnovat dalšímu, ryze praktickému doplňku a tím je ledvinka.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhghB6_tgsNoN4A0JTdrVuYoWvl_uokqQ5BOthUdb7nh0tLU1fRHNnShx6TTUff_uDDvwkyd-cxb9hEbScMFQUExRH6EZPGJnjaYWai_uTiuchuqP9rCI7u0KMm8Z4y00AlMadnGwt8IeE/s1600/DSC02923.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhghB6_tgsNoN4A0JTdrVuYoWvl_uokqQ5BOthUdb7nh0tLU1fRHNnShx6TTUff_uDDvwkyd-cxb9hEbScMFQUExRH6EZPGJnjaYWai_uTiuchuqP9rCI7u0KMm8Z4y00AlMadnGwt8IeE/s400/DSC02923.JPG" width="380" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ledvinka jako refernční bod č.2 - obr. 01</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ano, TA ledvinka. Po letitém boji se sportovní elegancí a různými druhy pánských kabelek a penálů na doklady, jsem si u našich vietnamců za rovnou stovku (jakožto mnohem schopnější obchodníci než my, Češi, se vietnamci neserou s nějakými devítkami v cenách) sjednal koupi toho nejlepšího, co nám kdy pánská móda nabízela. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ledvinu sám u sebe vnímám jako prostředek vzdoru a vzpoury proti již zmíněným zženštilým kabelkám a fotrovským penálům. Co jsem se jich nanosil. Totiž: kabelka - když pominu to, že je to <b>kabelka</b>, neustále cestuje po těle, kdykoli se shýbnete či natáhnete. Rozhodně se nedá říct, že byste při jejím nošení měli nějak zásadně volné ruce. Představa volných rukou je pouhý klam a šalba.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">To samé a ještě stokrát hůř zmíněné platí pro penály na doklady. Tohle vlastně vůbec nebudu zmiňovat, kdo je nosíte víte, jaké je s tím sraní.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Takže: obávaný mentální vzorec stran ledvinky byl úspěšně překonán, respektive se nic takového ani zdaleka nekonalo. Volné ruce, konstantní chování ledvinky a její setrvávání na určeném místě upevnění (vepředu, vzadu, na boku), snadná dostupnost a kvantitativně naddimenzovaný úložný prostor, společně se sexy ležérností, povyšuje tento módní doplněk v něco, co - řeknu vám - těžko slovy vyjádřit. </span><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJtqURpziXAp2erTfo9TmrEtlkUjHabXdeBm7D3cZgdpYnvji5M9ajcmjee3puc8mOyRg9sAHPaf_IhF9-IofTiEuuBHsQBzbZs354Li02QoTJswVaNycV8jzLstjgKXEfRJNhXYjer2Q/s1600/DSC02921.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJtqURpziXAp2erTfo9TmrEtlkUjHabXdeBm7D3cZgdpYnvji5M9ajcmjee3puc8mOyRg9sAHPaf_IhF9-IofTiEuuBHsQBzbZs354Li02QoTJswVaNycV8jzLstjgKXEfRJNhXYjer2Q/s400/DSC02921.JPG" width="315" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ledvinka jako refernční bod č.2 - obr. 02</span></span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ten pocit tělesné pohotovosti a vědomí, že se mohu při procházce natáhnout kamkoli a pro cokoli (tu pro zralý plod hrušně či tvrdý žalud nebo jen pro květ sakury zvoucí k poetickému přemítání) mne utvrzuje, že můj výběr a životní postoj celkově, je správný.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Přestat naslouchat kolektivnímu přesvědčení co ano a co ne, nás staví na samý práh sebe sama. Stačí připnout ledvinku a povznést se za horizont samsáry...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>Miloň Běhavýhttp://www.blogger.com/profile/00076636134211310192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-77668809630584663312015-06-14T01:30:00.000+02:002016-07-05T21:57:42.522+02:00Peter Gabriel - Growing Up LivePetera Gabriela jsem nikdy neposlouchal, nikdy o něm nic nečetl a nikdy ho neviděl živě. Všechno, co jsem znal byl Red Rain a Don't Give Up s Kate Bush. A tak mě úplně rozsekal jeho koncert z Itálie. Nemám ponětí jak to ke mně přišlo, rozhodně jsem to nijak cíleně nevyhledal.<br />
<br />
Zkouknul jsem to celé kdysi vestoje v noci na sluchátka se spícím miminem a jeho první rýmou. (Vysvětlivka pro budoucí otce - mimino s rýmou nemůže spát vleže, musí vsedě. Ale když je moc malé, nedokáže ještě sedět atd atd. Případné dotazy do komentů).<br />
Netuším kolik Gabrielovi tehdy bylo, vidím, co vidím. Chlapa s bílou bradkou, kterej přišel, stoup si sám na otáčivý pódium a sám se v úvodní skladbě doprovodil na klávesy tak, že mě to přikovalo k monitoru a dal jsem to celý. Celej dvou a čtvrthodinovej koncert, ze kterýho jsem znal všehovšudy jeden song.<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="500" src="https://www.youtube.com/embed/K_RGUJVz97U?list=PLsPuIf896LUkzCcfv4rxAfeHKBzov-CYz" width="844"></iframe>
<br />
<br />
<br />
Když takovejhle neuvěřitelnej chlápek, na kterým je VIDĚT, že je moudrej, zpívá:<br />
<i><br /></i>
<br />
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-large;"><i>"I have my fears </i></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-large;"><i>but they do not have me"</i></span></blockquote>
<br />
říkám si Aha, tak takhle to je... Je zvláštní, jakou sílu kolem sebe šíří chlap, který přizná svou slabost. Protože přece jen většina z nás nejsou Bruceové Willisové ve Smrtonosný pasti. Stačí nám šlápnout jen tak ve fusekli na hřebík a jsme mimo hru.<br />
<br />
Tohle je taky jeden z těch koncertů, kdy si říkám Co tam jako bude celý dvě hodiny dělat a pak jen čumím a čumím a čumím. Kdysi se mi tohle stalo i s Pet Shop Boys - další taková "kapela", jeden stojí za synťákama a druhej tam tak popochází... no a jaká to byla nakonec show - ale to už je dávno. Bylo to ještě za te-le-vi-ze, takže se to ne tak úplně počítá. Tam byl člověk vděčnej i za odpolední dvě hodiny videoklipů na TV Premiéra...<br />
<br />
Takže tak. Nějaký videa z tohohle koncertu v Miláně na youtube ještě zůstaly, tak doporučuju. Na basu tam je Tony Levin a u druhýho mikrofonu je dcera Petera Gabriela Melanie.<br />
<br />
<br />Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-87372046233044309322015-06-12T23:33:00.003+02:002016-07-05T21:57:42.530+02:0010 zásadních hudebních videí<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tohle není žádný žebříček (hitparáda, jak se říkalo za našich časů), pouze několik málo hudebních videí (videoklipů, jak se říkalo v dobách televizního Trianglu), které otřásly mými vnitřnostmi (pajšlem, jak se říká dodnes).</span></span><br />
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></span>
<br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">1. Basement Jaxx - Where's Your Head At</span></h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Roztomilé taneční video se zvířátky z prostředí pokusných laboratoří...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/5rAOyh7YmEc" width="560"></iframe><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">2. David Armand - Careless Whisper</span></h4>
Známý britský komik David Armand, Eddie ze seriálu <i>How Not to Live Your Life</i> vykrádá Suchánkovu <i>Partičku</i>...<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/bxUiHNyO04c" width="560"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></h4>
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">3. Freddie Mercury - I Was Born To Love You</span></h4>
!!!RARE!!! Freddieho "straight video". Ještě před coming outem... A tohle se stane, když není po ruce tyč od mikrofonu.<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/pt2iz1Tc8EY" width="560"></iframe>
<br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></h4>
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">4. Guns n' Roses - November Rain</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Pravá rockerská existencionální depka. I Slash to musí (několikrát) rozdýchávat venku. A sám, jen s kytarou...</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/8SbUC-UaAxE" width="420"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">5. Mackie Messer</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Gangsta video z produkce československé televizní tvorby...</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/-s9gU4qs_Fw" width="420"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">6. Miles Fisher - This Must Be the Place</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Pro znalce "nové zbité generace" 80. let minulého století, kterou reprezentuje zejména románová postava z <i>Amerického psycha, </i>rozervaného a rozervávavšího Patricka Batemana... Co jinýho si počít v době, kdy jste na mobil potřebovali kufřík? </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Talking Heads cover.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/6cPuaqGZGro" width="560"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">7. Wersi</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jen </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">si </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">tak trochu tlesknout...</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/YgZ_s-nqNYo" width="560"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">8. Boney M - Ma Baker</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Upoutávka k </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">populárně vědeckému</span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> </span><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">magazínu pro mládež </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Chocolate Bitches / Ebony Asses vol. 64</i></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/oR6eKmqSEa0" width="420"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">9. Bryan Ferry - Will You Love Me Tomorrow</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Rockový elegán Bryan Ferry sám doma s polonahou dívkou v černých silonkách. Co s tím? No prostě další depka jako prase...</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/q0McuUe-NDI" width="420"></iframe>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<h4>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">10. Foo Fighters - Learn To Fly</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A sympatičtí rošťáci v letadle aneb jak to dopadá, když má předstartovní kontrolu na starosti Jack Black...</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/1VQ_3sBZEm0" width="420"></iframe>
<br />
<br />
<br />Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-38137325121474691812015-06-11T21:08:00.001+02:002020-03-14T22:05:09.014+01:00Optimismus<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V rámci vlastního, násilného a brutálního přerodu z nenapravitelného pesimisty v <strike>napraveného životního optimistu</strike> <b>poučeného</b> životního pesimistu, využívám k tomuto všech dostupných prostředků. Neboli účel světí atakdál. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A taky v návaznosti na <a href="http://chlapibezhranic.blogspot.com/2015/06/nejoptimistictejsi-kniha-na-svete.html" target="_blank">nejoptimističtější knihu</a>, kterou napsal moudrý muž a další bývalý nenapravitelný pesimista, jež radí pouštět si ráno <a href="https://www.youtube.com/watch?v=1XSvsFgvWr0" target="_blank">Boba z Bylan</a>... </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
Nuže, sám sobě jsem naordinoval tohle:</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/kwtjcptxQ6Y" width="560"></iframe></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Děkujeme a válenpajštus, funguje to dokonale. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jak si jistě snadno ověříte, video je přímo na YT kanále pořadu Show Jana Krause, takže se jedná v podstatě o oficiální stanovisko...</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je to taková má malá, řeklbych, první skrovná vlaštovka, z řady serotonin produkujících počinků, jenž se zde </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">od teď </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">budou objevovat a tak je tady budu mít postupně všechny pohromadě... </span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<br />Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-46536796593595694122015-06-09T13:43:00.001+02:002020-03-15T11:00:33.244+01:00Bungalow with Stairs<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tohle je prostě taková bomba. Rick Smith z Underworld stvořil projekt <i>Bungalow with Stairs</i>, který slouží jako audio podkres k instalaci Karla Hydea </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">(taktéž z Underworld) </span>v Tokyu.</span><br />
<br />
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/csSjnu46Cag" width="560"></iframe>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Inspirativní zvuková koláž, jíž vévodí první a jedenáctiminutový úvodní track s ženským hlasem, upraveným vocoderem či co. A já vocodery rád.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celé to vyšlo na CD v limitované edici a celé <strike>je</strike> to i k poslechu přímo na <a href="http://www.underworldlive.com/music/2010/01/bungalow-with-stairs/" target="_blank">stránkách Underworld</a>.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rick Smith - i soudě podle jeho <a href="https://www.youtube.com/watch?v=PQCcHSRys7Q" target="_blank">soundtracku k <i>Trance</i></a>, je v Underworld převážně autorem toho, čemu já říkám <i>nebeské</i>. Darren Emerson je přes to "techno" a Karl je zřejmě tmelící element. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vždycky, když slyším Underworld, mám chuť se zavřít na noc se synťákem a hrncem kafe do sklepa, protože VIM, že TO JE někde ve mně všechno schovaný a v nečekaných okamžicích se TO dere ven. Je to alchymie těch mašin, nádherných zvuků a elektronických hejblátek, případně v nenadálý kombinaci s akustickýma nástrojema, který mě strkaj do jiný reality. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Koukám na jejich stránky a vidim, že tam přibylo něco s Brianem Enem. Nedá se nic dělat, du na to. :-)</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-71323169374403652752015-06-09T01:19:00.000+02:002016-07-05T21:58:11.253+02:00Kdo má ještě čas poslouchat dvojalba? <span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Tak zněla otázka v článku o The Cure, kteří - jak <a href="http://kultura.idnes.cz/robert-smith-nebyt-srackou-je-stale-tezsi-fgt-/filter.aspx?c=A080205_134234_filter_kot" target="_blank">uvedl Robert</a> v jednom z mála rozhovorů - chtěli vydat dvojalbum a label jim to zatrh. </span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Já nemám čas poslouchat ani jednoalba. Maximálně jednou za dva roky, když zůstanu <a href="http://chlapibezhranic.blogspot.cz/2015/06/sam-doma.html" target="_blank">sám doma</a>. A to jsem najednou tak zmatenej, že si nakonec stejně pustim soundtrack z Glee.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijPGiBCuGDd8qgUtD24_MyIPMIweEgjOd-9PewfP8Je8C481nD7AQWZ852ajhcsa-55JkvZRqoib9Lk43_zCKx1LHCecYgnlxfTR-mFmIofRuffVKt0MKeY8-13kEZeIkBK3c9ExlLhmP0/s1600/DSC02692.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijPGiBCuGDd8qgUtD24_MyIPMIweEgjOd-9PewfP8Je8C481nD7AQWZ852ajhcsa-55JkvZRqoib9Lk43_zCKx1LHCecYgnlxfTR-mFmIofRuffVKt0MKeY8-13kEZeIkBK3c9ExlLhmP0/s640/DSC02692.JPG" width="640" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Nicméně. Tady jsem si udělal seznámek některých dvojalb, který jsem poslouchával, když jsem ještě měl čas... </span><br />
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Beatles - <b>White album</b> 1968</span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Stromboli - <b>Stromboli</b> 1987</span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">George Harrison - <b>All Things Must Pass</b> 1970 (původní vinyl dokonce trojalbum)</span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Bruce Springsteen - <b>The River</b> 1980</span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Anthony Phillips - <b>Filled Day</b> </span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">2005 (sólovka bývalého kytaristy Genesis, neuvěřitelná jízda a romantika jen na akustiku)</span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Notorious B.I.G. - <b>Life After Death</b> </span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">1997 </span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Pink Floyd - <b>The Wall</b> 1979</span></li>
</ul>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;">A dám sem i dramatizaci Knihy džunglí </span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><b>Mauglí</b> z roku 1977, režírovanou Jiřím Horčičkou a v hlavních rolích s Michalem Suchánkem (tehdy jedenáctiletým) jako malým Mauglím, Václavem Postráneckým jako velkým Mauglím, Josefem Kemrem jako hadem Kaa, Karlem Högerem jako Baghírou, Martinem Růžkem jako Šér-chánem a všemi těmi našimi divadelními a filmovými megahvězdami. </span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Na závěr by se hodilo podotknout něco mravokárnýho o uspěchaný době, ale mně se nechce. Du spát, zejtra se uvidí.</span><br />
<br />Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-2661125463955271522015-06-01T00:48:00.000+02:002020-03-15T11:01:50.963+01:00Nejoptimističtější kniha na světě<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">je tahle:</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-KxEeDGRa6WECZW76iaZV5Up7Y4z9Km5-JRyEtyGE0yBMVKrF68jtOsEMiM8mdMlwJ-T7Bj3buUnDQ7uctIPVV8jdfdjPQ_vyfd7VaGHDExzEhjwzgIjEmWOq8MkBTIievEu0Z0P5Pt0m/s1600/DSC02713.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="381" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-KxEeDGRa6WECZW76iaZV5Up7Y4z9Km5-JRyEtyGE0yBMVKrF68jtOsEMiM8mdMlwJ-T7Bj3buUnDQ7uctIPVV8jdfdjPQ_vyfd7VaGHDExzEhjwzgIjEmWOq8MkBTIievEu0Z0P5Pt0m/s400/DSC02713.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ve snu by mě nenapadlo, že ten chlapík z Mňágy napíše něco tak <i>pure optimistik</i>. Kdysi v prváku nebo ve druháku mi řekla moje tehdejší moc milá milá, že ať si tady v Mladým světě (!) přečtu s ním rozhovor. Že prej jsem úplně jak on. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No, nebyl jsem ani tehdy ani jindy jako on. Byl jsem sice jedinec spíš depresivní, ale ne tak nějak odevzdaný, tak mi to aspoň tehdy přišlo. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kamarádka t</span>éhle mojí moc milé milé se tehdy ubytovala u nás v podnájmu a furt poslouchala Hodinový hotel. To je písnička, u který jsem s Mňágou začal a taky u ní na dlouhá léta skončil.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSlVP16kqcJF8URe358eRqQaUcwNZVnbAXvyeJPn0e5N7IUp9YBzegGCbzKU-a7VsrSXYdLsOF9w9U2OhfBYI_wtfaDpkVN9S-pqh5cFuH9oDE8nodybqtqhiuC2d38GKQ7aGZAZBMDNRT/s1600/DSC02715.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSlVP16kqcJF8URe358eRqQaUcwNZVnbAXvyeJPn0e5N7IUp9YBzegGCbzKU-a7VsrSXYdLsOF9w9U2OhfBYI_wtfaDpkVN9S-pqh5cFuH9oDE8nodybqtqhiuC2d38GKQ7aGZAZBMDNRT/s400/DSC02715.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">S chutí jsem nicméně nedávno začal sledovat facebook </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mňágy a Žďorp(a)</span>, kde Petr Fiala zveřejňuje své běžné pracovní i nepracovní dny. A je to taková paráda, že se to nedá popsat. Ten chlap je tak přirozenej a šťastnej, že se můžou všichni ti současní lektoři osobního rozvoje jít klouzat (eufemismus).</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ta knížka jsou vlastně "sebrané facebookové spisy Petra Fialy" a je to o muzice, o dětech, kterých má Petr Fiala dohromady pět, takže - jak sám říká - "je už otrlej fotr" (a já, fotr teprve začínající, se u něj rád přiučím), o knížkách co čte, muzikantech, ježdění na koncerty, pořadatelích, o prostředí, ve kterým žije a pohybuje se. </span><br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: x-large;">Ale nejvíc ze všeho je to kniha o fakt skutečným a prostým štěstí.</span></span></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vypadá to, že Petr Fiala bydlí teď v Zubří, což je vedlejší vesnice. Sám jsem ho nedávno <a href="http://chlapibezhranic.blogspot.cz/2015/04/synchronicity-dalsi-city.html" target="_blank">potkal u nás na náměstí</a> - to jsem ještě nevěděl, že "Petr píše..."</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A bylo dobře, že jsem to nevěděl, protože jinak bych ho určitě běžel oblažit svým nesouvislým a blábolivým poděkováním.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No, pravděpodobně si teď seženu něco od Mňágy a zpětně to dostuduju. A Petr by se měl teď přede mnou mít na pozoru.<span style="font-size: x-large;"> <span style="font-size: small;">Protože až ho zas potkám, to bude...<span style="font-size: x-large;">:-)</span></span></span></span>Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-44680578513386265552015-05-26T22:17:00.003+02:002015-08-11T20:16:24.376+02:00Miloň parafrázuje o smrti<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf7qjk3ewrWVq0jUClcgOf_mY4yS-wOHxo0U1QzezWTb-Xs_udQLM0wk7-R62XRTiwip3t-1tTDBQ0lyRjozplnUvYCZ2hkcY7KPO63fdA5niHptMaDVayVOKTlrVKQ3mXj1FZcfB1Tj4/s1600/DSC02678x.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf7qjk3ewrWVq0jUClcgOf_mY4yS-wOHxo0U1QzezWTb-Xs_udQLM0wk7-R62XRTiwip3t-1tTDBQ0lyRjozplnUvYCZ2hkcY7KPO63fdA5niHptMaDVayVOKTlrVKQ3mXj1FZcfB1Tj4/s640/DSC02678x.jpg" width="520" /></a></div>
<br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://chlapibezhranic.blogspot.com/2015/05/milon-parafrazuje-o-smrti.html" data-numposts="5">
</div>
Miloň Běhavýhttp://www.blogger.com/profile/00076636134211310192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-85490130103616967872015-05-23T18:59:00.000+02:002020-03-14T22:07:51.863+01:00Módní okénko - tepláky jako referenční bod<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Při zapeklitém rozhodování, zda se podrobněji věnovat výzkumu žmolků v pupíku či starým <a href="https://instagram.com/ledvinka.moda_fannypack/" target="_blank">dobrým</a> <a href="http://ledvinkamoda.blog.cz/" target="_blank">ledvinkám</a>, mě osvítil nápad rovnou zahrnout tady do blogu také pravidelné módní okénko. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V životě většiny z nás, chlapů, je totiž přítomno konstantní množství referenčních bodů. Celá naše cesta světem spočívá v neustálém směřování od jednoho takového bodu k dalšímu </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> a bez nich bychom zemřeli</span>. Mezitím se totiž cítíme unášeni a vláčeni okolnostmi tohoto zběsilého světa.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jedním z nejsilnějších a nejspolehlivějších referenčních bodů jsou zcela jistě tepláky. Aspoň pro mne. První co udělám, když přijdu odkudkoliv domů - převlíct se do tepláků.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tepláky mám čtvery. Ani jedny nejsou se "sracím vakem", v tomhle, myslím, jsem trochu konzervativní. Ale střídám tepláky šedivé a černé a pak ještě jedny šedivé a jedny černé. Ty jedny šedivé jsou na jaro, kdy kocour, co u nás bydlí, líná a všechno je od chlupů. No a na těch šedivých jsou chlupy vidět nejmíň. Jsou teda z tržnice, tak maj místo tří pruhů jen dva, no.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />No a z těch černých tepláků jsou jedny takový lesklý, na ty se chlupy chytaj míň, než na ty druhý černý, ale zase hodně elektrizují. Zvlášť když se o ně otře Kocour. Ty druhý černý jsou jen obyčejný tepláky, fakt teplasy prostě. Ty nosím úplně nejmíň, už jsou mi taky trochu krátký... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Doplňky (např. řetězy na krk) nepoužívám, v tom jsem naopak dost progresivní. Přemýšlel jsem o hodinkách, ale s koupí ještě posečkám dokud nevyřeším zásadní otázku, na které ruce je nosit. (V dětství jsem je totiž nosil na pravé, abych zmátl protivníka - jak jsem říkal, svět je zběsilý - ale dneska, kdy jsou všichni totálně <i>overtwisted</i>, už by to nefungovalo. Kdybych je měl na pravý, protivník si řekne: <i>Aha, na to ti neskočím</i>. A kdybych je měl na levý, bylo by možné to vyložit jako: <i>Hele, pravák, takže klasika</i>... No, jak říkám, svět je...</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">)</span> Ale ještě k těm teplákům - </span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">- nechápu, proč, když je nosí všichni, je tohle nejpohodlnější oblečení <b>VŮBEC</b>, tak naprosto plošně vysmíváno až dehonestováno. A vzhledem k tomu, že mluvíme o jednom z našich nejčastějších </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">(mužských) </span>záchytných bodů, je na čase zaujmout postoj. Nemluvíme tady o nějakých dámských <i>legínách</i>, jejichž pouhá existence sama o sobě je debaklem - buď jsou <a href="http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2011/12/03/article-0-0F08710600000578-695_306x582.jpg" target="_blank">příliš těsné</a> a nebo jsou <a href="http://www.empire-tourismus.de/o_ebay/produktbilder/alahujjujjj3.JPG" target="_blank">příliš těsné</a>.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nemusíme být <a href="http://www.x17online.com/images/photo-sets/conv/2012/06/mcconaughey062812_X17/mcconaughey062812_06-full.jpg" target="_blank">selebritou</a>, abychom byli sami sebou i teplácích. Popravdě sami sebou jsme pravděpodobně pouze v teplácích, cítíc se chráněni a bezpodmínečně přijati takoví, jací jsme. </span><br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: x-large;">Bůh ochraňuj naše tepláky.</span></span></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">P.S. Ty druhý černý tepláky jsou teda jen s jedním pruhem. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bílej. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ale jak jsem říkal, už je moc nenosím.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">P.P.S. Kdo byste věděl, kde sehnat takový ty starý, původní modrý tepláky s gumičkou dole, pošlete mi je. Vyfotím se v nich a dám to sem. Ale jen takový ty tlustý a s kapsou na zadku. </span><br />
<br />
<br /></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://chlapibezhranic.blogspot.com/2015/05/modni-okenko-teplaky-jako-referencni-bod.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-75607332155202598152015-05-11T16:54:00.001+02:002020-03-14T22:11:08.605+01:0010 nejlepších hudebních alb<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: right;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>1. </b></span>Bylo
mi 12, když jsem poprvé slyšel desku <b>A Hard Day's Night</b>. Nikdy
na to nezapomenu. V obrovských sluchátkách Tesla to dunělo a já nemoh uvěřit, že je něco takovýho možný. Takovej drajv. Každý ráno jsem dobrovolně vstával
dřív, abych si moh pustit celou desku ještě před tím, než půjdu do
školy. Tam jsem se pak soustředil hlavně na to, jak si ji zase pustím až přijdu ze školy. Kvůli téhle desce jsem se naučil na kytaru. Bolelo to a já se nejdřív snažil obejít mačkání akordů tím, že jsem hrál pouze na prázdné struny. No, nefungovalo to. Nastoupil jsem do něčeho... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>2. </b><span style="font-size: small;">...</span></span>z čeho už pak nešlo vystoupit. Springsteenovo <b>Born in the USA</b>, které opravdu neoslavuje Ameriku s vypalovačkou No Surrender a nezlomnou, odhodlanou a nezraněnou Bobby Jean jsme dokonce zkoušeli o pár let později na intru v Pardubicích. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">S akustickou kytarou a klavírem. Tehdy nám nikdo nemohl vzít nadšení.</span> Byla to místnost, kde si uklízečky vařily kafe, takže nás pak vždycky vyhodily. Plkaly tam pak o saponátech nejspíš. </span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;"><b>3. </b></span><b style="font-family: verdana, sans-serif;">Nothing Like a Sun</b><span style="font-family: verdana, sans-serif;"> byla myslím druhá Stingova sólovka, náročná rytmicky a vůbec prostě celej Sting. Na záchodech v hospodách jsme zpívali: Óó já jsem vetřelec, jsem legááální vetřelec, i'm an englishman atakdál... Tady jsem poprvé slyšel Hendrixovo </span><i style="font-family: verdana, sans-serif;">Little Wing</i><span style="font-family: verdana, sans-serif;"> a dodnes mám z toho takový mrazení, že od té doby už vždycky originální Hendrixovu verzi odzívám. Největší kytarové sólo všech dob se nachází právě v téhle Stingově verzi a má ho na svědomí Hiram Bullock, jenž už není mezi námi.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b><br /></b></span></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>4. </b></span>Desku <b>Synchronicity</b> považuju za vrcholný The Police, mimochodem snad nejhorší název kapely vůbec. Trvalo mi, než jsem se srovnal s tím prapodivným suchým a tichým a nanicovatým zvukem bicích. Pustil jsem si záměrně nejdřív druhou stranu, protože začíná <i>Every Breath You Take</i> a já už měl o týhle skladbě načteno stohy. No, stohy, v Melodii vyšel tehdy článek o Stingovi... S odstupem času Stewart Copeland dobrý, skvělý, úžasný! O přestávkách jsme ve škole hrávali 4ručně na klavír <i>King of Pain</i> a tahle trojka písní spolu s <i>Wrapped Around Your Finger</i> a <i>Tea in the Sahara</i>, kterou album končí, je svým způsobem srovnatelná minimálně s koncem <i>Abbey Road</i> (a modří již vědí). Btw tuhle desku a ještě Born in the USA jsem si půjčil v knihovně na Ruské v roce 1987 za 3 Kčs na měsíc a nahrál je obě na </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">kazetu </span>TDK 90. Vešly se tam skoro celé...</span><br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b> 5. </b></span><b>Tunnel of Love</b> je Springsteenova netypická deska. Sám Springsteen o ní mluvil jako o desce o muži doma, narozdíl od Born in the USA, která byla o muži v autě. Na obalu chlápek s kravatou, divím se, že mě to tehdy vůbec neodradilo. A jsem rád, protože takovýhle aranže a celkovej zvuk téhle desky je pro mě vzorem. Slyšel jsem pak něco z toho na koncertech a už to nebylo ono. Ale tenhle Springsteen se svým <i>Tougher Than the Rest</i> jak tam tak stojí rozkročenej a rozhodnutej, to je fakt něco. A lepší příběh a zpěv než ve <i>Spare Parts</i> si momentálně nevybavuju.</span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>6. </b><span style="font-size: small;">LP </span></span><b>Communique</b> od Dire Straits, dávno rozpadlé kapely ze 70's bylo zajímavý nejen tím, že Knopfler frázuje na kytaru úplně jinak než zpívá a to ZÁROVEŇ, ale i tím, že na Dire Straits v té době chodili v Anglii pankáči. Což je zvláštní, protože alespoň na téhle i první DS desce je zvuk kytary čistočistý, nezkreslený až zasněný, v podstatě něco jako Maláskův romantický klavír, pardon. Kompaktní jakoby nahej zvuk bez ničeho. A zvuk bubenů - takovej jsem dneska v roce 2015 ještě neslyšel.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>7. </b></span>Ve věku čerstvě dosažených 12 let jsem se pod dojmem alba <b>Emotion</b> Barbry Streisand (a hlavně fotky na obalu) rozhodl napsat jí dopis (papírovej, žádnej email tehdy), ve kterém vynachválím její hlasový projev a vytříbený umělecký styl vůbec a zároveň ji požádám o ruku. Samozřejmě až dospěji a vystuduji. Zbývající čas jsem hodlal vyplnit opakovaným poslechem tohoto vinylově</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> erotického skvostu. Ty jakoby pop songy jsou napsaný tak dobře a zvuk celý desky je tak DOBREJ a jsou tam kytarový pasáže, který bych do popu rozhodně nezařadil a jsou tak DOBRÝ a Barbra zpívá tak DOBŘE, že to bylo fakt dlouhý težký období a</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>8.</b></span> snad proto, že mi Barbra na můj dopis nikdy neodepsala (a já anžto neznaje adresy jsem jej nikdy neodeslal) jsem se nakonec rozhodl vyhranit se ne jako metalák nýbrž jako depešák. Deska <b>Music For the Masses</b> s dunícím, mystickým a kovově sténajícím Never Let Me Down Again se mi stala prostředkem k útěku do mého chlapeckého pokojíčku, kde jsem se stával pátým členem Depeche Mode a s imaginárním syntezátorem značky Emulator jsem hypnotizoval imaginární davy spolužaček pod pódiem. Dave Gahan čím je starší, tím je neuvěřitelnější zpěvák a Martin Gore, i když říká, že DM mají v podstatě jen tři písničky, čím dál neuvěřitelnější skladatel a remixátor. Viz jeho album Counterfeit, které otvírá In My Time Of Dying od Led Zeppelin.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>9. </b></span>Deep Purple <b>In Rock</b> ač má taky zajímavý obal, (parodii na nějaké mrtvé americké politiky, tuším) mě zaujala hlavně úplným začátkem. Podotýkám, že jsem ji poprvé pustil ještě na gramofonu (milé děti) a do smrti na to nezapomenu. To, co se dělo v pokoji během téhle <i>Speed King</i> overtury nejsem stavu popsat. Nepamatuju si to totiž. Ale tehdy jsem začal víc cvičit na kytaru a </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">začaly </span>mi růst dlooouhý vlasy... Zajímalo by mě, co se stalo se zvukem bicích na dalších Deep Purple deskách, kde ze syrového bušení zůstalo takové jenom nějaké cvak cvak a prsk prsk...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><b>10. </b></span>No a nakonec jsem vzal na milost i ty absolutně nemuzikální a uhuhlaný Stouny, co hrajou všechno raději pomalu i s tim hrozným "Kejtem" a ještě strašnějším "hubou Jaggerem". Ze <b>Sticky Fingers</b> na mě tehdy fakt dýchl něco jako Woodstock (nechce se mi teď dohledávat časovou ne/posloupnost) a já byl na další dlouhá léta hluboko z(a)tracený v dlouhých vlasech, roztrhaných fialových</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span>džínách (v roce 1991 nevídaných), kožených bundách, kytarách, cigárech, nočních útěcích, sudech piva, šílenství a oboustranného despektu celého okolního okolí.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je nabíledni, že těch desek by mohlo být mnohem víc, jako třeba Abbey Road, Led Zeppelin I., The Wall... O nich zas někdy příště. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://chlapibezhranic.blogspot.com/2015/05/10-nejlepsich-hudebnich-alb.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-2422779334389523772015-04-30T00:20:00.002+02:002020-03-26T16:43:08.592+01:00Bydlení v maringotce II.<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">21. května jde do kin nový <a href="http://video.idnes.cz/?idvideo=V150427_094437_webtv_krr" target="_blank">dokument</a> o "lidech z maringotky". Tohle téma jsem pitval pár měsíců poté, co jsme se s rodinou po nějakých dvou letech bydlení ve vlastní maringotce na vlastní louce pod lesem v Doupovských horách, vrátili do města. Sice už ne do Prahy, kde jsme bydleli před tím, ale na Moravu, do Beskyd. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEkWqOzoP9ATgXJ0iTE0yrissXN5KCFFpi79qZ8cX1kJGuisPgq4W_CYjcgobGjMhDXYWKAaqC7mfSnm89CIsA5WWoxTXBIr7ERMVEp-6IlACkquij0e3i4m0oxjjZXpwKa0rEsZdJASmw/s1600/DSC00598.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEkWqOzoP9ATgXJ0iTE0yrissXN5KCFFpi79qZ8cX1kJGuisPgq4W_CYjcgobGjMhDXYWKAaqC7mfSnm89CIsA5WWoxTXBIr7ERMVEp-6IlACkquij0e3i4m0oxjjZXpwKa0rEsZdJASmw/s400/DSC00598.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Snad jsem to téma mohl tehdy ještě nechat uležet. Cítil jsem se, jako bych tam přišel o všechny iluze o soběstačnosti, rodovém statku, slaměných domech a soužití s přírodou. Možná je načase říct, že to nebylo zase tak zlé. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS1heq7tZPFd-Fk9dr416Od1f_FT8mbbaW9AkYZ_j34iWQobbBuWP5YhRTrJ8ci96SVv4ExIu8a424jAMaYc6AKiXUY2X2mqDmWYItp4DfbrOT21u6Xvna1FnXfRO3c5OCVTiuKv5yQAwM/s1600/DSC00650.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS1heq7tZPFd-Fk9dr416Od1f_FT8mbbaW9AkYZ_j34iWQobbBuWP5YhRTrJ8ci96SVv4ExIu8a424jAMaYc6AKiXUY2X2mqDmWYItp4DfbrOT21u6Xvna1FnXfRO3c5OCVTiuKv5yQAwM/s400/DSC00650.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rána, kdy se k nám na louku přišly napást kamarádovy ovce, do oken nám od rána do večera svítilo slunce (když svítilo) a ráno ven na louku v pyžamu nebo jen tak... Náš Kocour s námi chodil po lese jako lovecký pes, chodil nám naproti nebo na několik dní zmizel. </span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTKMy5jDMwCCvkAdR_jWsUBIvivFxiCHhG1Er-XPZvqyR4XScD7VAWtN3VMroYzz94qX8GFJZQQpSgG-JOhbtOv1hBIGpyi627vJGjT5IKKaDeRPNRvieEcQTPCCFS8WcVV2swOTQ5A0Hb/s1600/DSC00843.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTKMy5jDMwCCvkAdR_jWsUBIvivFxiCHhG1Er-XPZvqyR4XScD7VAWtN3VMroYzz94qX8GFJZQQpSgG-JOhbtOv1hBIGpyi627vJGjT5IKKaDeRPNRvieEcQTPCCFS8WcVV2swOTQ5A0Hb/s400/DSC00843.JPG" width="400" /></a></span></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Těchhle věcí bylo samozřejmě tuny: když venku vedle mě v noci přistála sova, divoce štěkající srnec, který se blížil soumrakem zezadu k maringotce a z těch zvuků tuhla krev, sršní hnízdo, temné mručení divočáků ve tmě... Místo televize výhled do hradby vysokých stromů, na strmé tmavé kopce, do nichž se opíral vítr, a které ozvěnou vracely každé šustnutí a každý noční zvuk.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLjRueSG0TRlctpH7dhlsJfSNzO32pZ7mtMmiq-mpfVVIWQfd8wiYXVzsPell5_7n4TTcxABqxGq2MkpfEWfZ1LoHFZWZUmIZb_kka7g_HJl9F6imcsWl6yG6Isbqm_-BaXMgDamcwqQXI/s1600/DSC00620.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLjRueSG0TRlctpH7dhlsJfSNzO32pZ7mtMmiq-mpfVVIWQfd8wiYXVzsPell5_7n4TTcxABqxGq2MkpfEWfZ1LoHFZWZUmIZb_kka7g_HJl9F6imcsWl6yG6Isbqm_-BaXMgDamcwqQXI/s400/DSC00620.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zároveň mi ale začínalo být jasný, že nejsem žádný velký zemědělec nebo dokonce ekofarmář, a tak jsem zkoušel tesat střešní šindele, což byla krásná a těžká práce se dřevem. Bohužel mi to šlo tak dobře (je z nich teď nová střecha kaple na tamním hřbitově), že se majitel místní pily rozhodl mne zaměstnat. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Sušili a přenášeli jsme obrovské bukové kmeny nařezané naplocho. </span>Řezali a pilovali trámy, štípali polena, lopatami přehazovali kopce pilin. Ocitl jsem se u cirkulárky. To už mi bohudík tak dobře nešlo a nakonec jsem toho nechal. </span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxjZ8IUivUkoWwCLkKrFkeelo5iiNAh1jG4vzYu0P87RmST8U3BOSK6aqVid1GJSPtXly7iBkz8V7qsV7KTWTqr5wj_6Bh3p72h9gxzxdk2bc4AwkdQomZ99_KdUwjTDemdbM3fI2XNRqa/s1600/DSC00500.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxjZ8IUivUkoWwCLkKrFkeelo5iiNAh1jG4vzYu0P87RmST8U3BOSK6aqVid1GJSPtXly7iBkz8V7qsV7KTWTqr5wj_6Bh3p72h9gxzxdk2bc4AwkdQomZ99_KdUwjTDemdbM3fI2XNRqa/s400/DSC00500.JPG" width="400" /></a></span></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ten poslední den jsem nešel z pily přímo domů, ale udělal jsem si malý okruh po Doupově, s <a href="https://www.youtube.com/watch?v=rNzSp15Bds0" target="_blank">audioknihou Carlose Castanedy</a> ve sluchátkách. Bylo krásně, jasno a vedro a já jako bych spolknul všechnu moudrost světa. </span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE-bwAb-Nb1OxcppO5sLp_UbwxVHddtXEZGzBjmKd-D8fVw1wfq7OzJRuUt_HKEq_0b2xZ8R033gMiO4ZBi445QUd7OdulpI3PAz5zsQ9LanY2N0lXQyyv-GyqKFsylebvQxWd8oX6v80f/s1600/DSC00835.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE-bwAb-Nb1OxcppO5sLp_UbwxVHddtXEZGzBjmKd-D8fVw1wfq7OzJRuUt_HKEq_0b2xZ8R033gMiO4ZBi445QUd7OdulpI3PAz5zsQ9LanY2N0lXQyyv-GyqKFsylebvQxWd8oX6v80f/s400/DSC00835.JPG" width="400" /></a></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Přesto všechno jsem se pořád nějak nemohl zbavit nejasného pocitu, že tam nepatřím. Převracel jsem ho v sobě jak se dalo, znamení, že mám zůstat se dostavovala téměř konstantně, a přece jsem jim nedokázal naslouchat. A nevyznám se v tom dodnes. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No. Jsem, kde jsem. Za nějaký čas snad budu zase vědět víc. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Děkuji. Bylo to krásné, děkuji.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/bydleni-v-maringotce-ii.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-23230104811418017392015-04-28T17:00:00.001+02:002020-03-14T22:13:45.202+01:00Serotonin - hormon štěstí<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pocit bezpečí a životního naplnění způsobuje Serotonin, "hormon štěstí." Na jeho hladině v těle závisí náš celý světonázor. Proto většina duchovních nauk a motivačních proslovů dlouhodobě nemůže fungovat a také nefunguje. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfWjDzScbKqqGfC-PDzskKBnKlrHIATfG3PgvivZAJf5agj-eBUcRyb3J-kpFwtf0QGAuQA7wS12KDrMlgDkc8B_8qiB11FXXl2Uqlsit6qq-ixtj0sqQi6W7xZcHLXYFxZJgAmG1WuPGt/s1600/ser.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfWjDzScbKqqGfC-PDzskKBnKlrHIATfG3PgvivZAJf5agj-eBUcRyb3J-kpFwtf0QGAuQA7wS12KDrMlgDkc8B_8qiB11FXXl2Uqlsit6qq-ixtj0sqQi6W7xZcHLXYFxZJgAmG1WuPGt/s1600/ser.JPG" width="640" /></a></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dokáží pouze hladinu serotoninu a dopaminu dočasně vystřelit nahoru. Duchovní učitelé to nazývají napojení na náš životní úkol, spojení s naší duší či Nad-já. A možná to tak skutečně je. <a href="http://skalak.blogspot.cz/" target="_blank">Toltékové říkají</a>, že svět je nevysvětlitelný, nicméně je naší povinností se o vysvětlení alespoň pokusit.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když na Youtube zadáte výraz "serotonin", vyjedou vám - mezi jinými - dlouhá videa, což jsou vlastně audia s určitými frekvencemi, které mohou hladinu serotoninu pozvedat, resp. mají přímý vliv na tvorbu serotoninu v těle. Ano, fungují. Pokud máte sluchátka na uších. Jakmile je sundáte, je po všem.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Meditace taky dobrý, ať už vizualizace se záměrem, což vlastně žádná meditace není, ale jakýs takýs účinek to má, nebo buddhistická vipassana, meditace vhledu a pozorování toho, co je uvnitř. Což když máte depku, je to poslední co byste chtěli dělat. Nemáte sílu se s tím neztotožňovat, protože nemáte serotonin.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když jde do tuhého, nejspolehlivější možností jsou antidepresiva. Ta zvyšují koncentraci serotoninu v centrálním nervovém systému. Chvíli to sice trvá (2-3 týdny), ale pak je hladina serotoninu téměř konstantní s minimálními výkyvy.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když koncentrace není OK, můžete tak akorát zalézt pod peřinu a myslet na nejhorší.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span> </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když je koncentrace serotoninu v těle OK, můžete skály lámat a hory přenášet. Nehledáte boha a nějaké osvícení je vám jedno. Jste tím kým jste, je to tak dobře a neřešíte víc, než teď a tady.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/serotonin-hormon-stesti.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-30580141817688212542015-04-27T22:36:00.000+02:002015-08-11T20:14:30.106+02:00Music for Telescopes - soundtrack k hvězdnému nebi<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Ukázky z projektu Music for Telescopes a Oceana</span>:
</div>
<div style="float: left; width: 40%;">
<iframe frameborder="10" height="200" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/186104256&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="250"></iframe></div>
<div style="float: right; width: 50%;">
<iframe frameborder="10" height="200" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/186104819&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="250"></iframe>
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="float: left; width: 40%;">
<iframe frameborder="10" height="200" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/57559157&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="250"></iframe></div>
<div style="float: right; width: 50%;">
<iframe frameborder="10" height="200" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/57559027&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="250"></iframe></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_jlcKuQTIuq8pWvflNXHS6UBromu9cE_MawAOjcuH8MLY6x2UqP6P1GQ1v4wHKFscxCDbI2nX7-yo60Gq5I1NWTU7Av8KuCwNI17PKzW_-BwtXgDp-bqcnjmm8AmiFYk_JiBa1vqu8Mo/s1600/Apophysis-120824-49x.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_jlcKuQTIuq8pWvflNXHS6UBromu9cE_MawAOjcuH8MLY6x2UqP6P1GQ1v4wHKFscxCDbI2nX7-yo60Gq5I1NWTU7Av8KuCwNI17PKzW_-BwtXgDp-bqcnjmm8AmiFYk_JiBa1vqu8Mo/s320/Apophysis-120824-49x.png" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Návrh obalu - front</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeobV02qSyied_fc65XpsNQz-Mhy1IgN8m5v-daJDa_-TbCcfDoJMXI0eOsvrsmFlETwywsYhFAaDPP1a8vR76A5HvjrrTaZZoCi7V5LboZvckzHmsKQT3LKy0QpPbNwbHcbxTVFI0yuQ/s1600/Apophysis-120824-17xx.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeobV02qSyied_fc65XpsNQz-Mhy1IgN8m5v-daJDa_-TbCcfDoJMXI0eOsvrsmFlETwywsYhFAaDPP1a8vR76A5HvjrrTaZZoCi7V5LboZvckzHmsKQT3LKy0QpPbNwbHcbxTVFI0yuQ/s320/Apophysis-120824-17xx.png" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;">Návrh obalu - back</span></td></tr>
</tbody></table>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-64455333609714977232015-04-27T22:25:00.001+02:002020-03-14T22:14:49.065+01:00Muži na cestách<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zůstali jsme předevčírem viset na D-jedničce u Devíti křížů. Tedy, dojeli jsme tam, natankovali, pak přejeli na parkoviště, kde jsme se najedli, napili, poveselili se, vyčůrali, nasedli a už nenastartovali. Červené světýlko vybité baterie na mne spiklenecky poblikávalo. Podotýkám, že jsme měli za sebou nějakých 200 km bezproblémové až rozjařené jízdy a dalších 150 km před sebou. Divný. Takže sedím tam, civím na palubní desku, myslím na nabíječku autobaterií odpočívající si doma v botníku a říkám si: <b>Je to tady</b>...</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nehodlám se teď zaobírat zběsilou představou naší skvělé Mazdy Tribute naložené vzadu na odtahovém vozidle a nás tří včetně jednoho dítěte do tří let plus řidiče - odtahovače namačkaných vpředu v kabině dýchavičné Avie z roku 1985, jak se v pozdních nočních hodinách horko těžko dodrkotáme zpátky domů. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zkrátím to.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Až dva úžasní chlapíci z dálniční policie, co taky zastavili na sváču, mi poradili. Nejprve vesele konstatovali, že startovací kabely nemají, neb už je dávno po zimě, pak pochválili auto a poveselili se nad vybitou baterií. Bodře mě nakonec počastovali informací, že na mé zelené kartě od autopojištění je telefonní číslo, na které když brnknu, přijede šikovný pan opravář. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ten přijel za 20 minut a za dalších 20 sekund mi auto nastartoval. Znovu jsme se poveselili, svinuli kabely, vyfotili se a jelo se dál.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A pro zajímavost - když jsem chtě nechtě běhal po parkovišti u Devíti křížů (vrchní měli zrovna sraz) a snažil se od někoho vypůjčit startovací kabely, tak všichni ti zachmuření muži, co tak nějak kvapně nasedali do svých aut vidouce, jak se k nim blížím, ze svých aut zase vysedali a na lících se jim rozléval klukovský úsměv, když si oddechli, že jim nechci prodat kradený iphone apod. Překvapilo mě v tu chvíli neskonale, jednak:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<ul>
<li><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">jak málo stačí k tomu, aby se výraz obličeje úplně změnil od zamračení k úsměvu </span></li>
<li><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">a druhak, že ačkoli se ti chlapi zprvu tvářili, že mě zabijí, když na ně promluvím, tak jakmile jsem tak učinil, ve vteřině byl zabijácký výraz pryč a </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">byli </span>z nich normální kucí. </span></li>
</ul>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Hmmm.</span><br />
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ú</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">plně nejvíc účasti projevili tři Rumuni, kteří neznaje slova česky ni anglicky, zapáleně se mnou gestikulovali nad otevřeným motorem. Veselí dálniční policisté se ještě přijeli zeptat jak to dopadlo, já ještě jednou poděkoval. Bylo to rychlé a jo! - bylo to celý sakmuprásk ZADARMO.</span></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/muzi-na-cestach.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-41422300490914133352015-04-23T22:30:00.000+02:002020-03-14T22:15:27.214+01:00Retro recenze - Olympic / Laboratoř (1984)<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: right;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V návaznosti na <a href="http://skalak.blogspot.cz/2015/01/o-muzskych-klanech-u2.html">předchozí blog o U2</a>
mi to nedá, abych se nezamyslel nad - pro mne - jedním z
nejdůležitějších českých rockových alb osmdesátých let minulého století,
alba Laboratoř skupiny Olympic, vydané v roce 1984 a nahrané ve
složení: Petr Hejduk - bubeny, Béda Berka - klávesy, Milan Broum -
basovka, Petr Janda - kytara, </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">zpěv</span>. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je
to totiž deska hodně a vpravdě futuristická, ať už v instrumentaci či v
textech, jejichž autorem je Zdeněk Rytíř. Jedná se o koncepční album,
kde jsou skladby propojeny a víceméně plynule přecházejí jedna do druhé.
Ústředním tématem je člověk ve světě času, vědeckého pokroku a vesmíru.
Nejen kvůli tomu se mi v souvislosti s ní vždycky vybaví i Dark Side of
the Moon od Pink Floyd a nepovažuju to za nijak přemrštěné.</span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pomalu, rozvážně a až strojově znějícími osamocenými bicími se rozjíždí první skladba <i>Laboratoř</i> a předznamenává tak dílo celistvé, nesoucí neúprosné poselství. Výpověď zneuznaného vědce začíná slovy:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>"Když sním, oči přivírám jak před neony</i> </span></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">to v mé hlavě roztančí se elektrony</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">když spím, buňky dělí si mé chromozomy</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>- a pak že prý tu nedělám nic..."</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Petr Janda navíc zpívá ironicky: <i>ne<b>ó</b>ny, elektr<b>ó</b>ny, chromoz<b>ó</b>my</i>, což je vtipné. Někde v půlce skladby nastupuje </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Milan Broum </span> s neotřelým sólem na </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">baskytaru(!).
Použitý mimozemsko-industriální efekt odhaduju na flanger, společně s
nějakým druhem boosteru, který jsem do té doby na baskytaře ještě
neslyšel. Myslím, že tenhle upravený zvuk používá Broum i na
předchozích, neméně koncepčních a futuristických albech Ulice a
Prázdniny na Zemi. Soudě podle těchhle tří alb se mi najednou Olympic
jeví jako maximálně progresívní kapela a nemám pocit, že by tenhle
jejich aspekt byl kdy povšimnut, natož doceněn.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Druhá skladba <i>Pohlazení skoro jako láska</i> je tak vroucí, jak jen může </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">být </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">vyčítavý monolog zamilovaného muže </span></span>v
odlidštěném světě budoucnosti a vědy - tedy chladná, mrazivá a přesto
niterná. Změny rytmů předznamenávají tendenci následujících skladeb a
Béda Berka v ní na klávesy odvádí precizní a vynalézavou práci. Kytara
je odsunuta do strany zvukového spektra a zvuk syntezátorů </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">(stejně jako třeba u Kraftwerk) zůstává moderní i s odstupem třiceti let.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V <i>Noční službě</i>
má Janda strašidelně zkreslený hlas a deklamuje o "vynálezech minulých i
vynálezech budoucích - skalpel, mikroskop, perpetuum mobile" a evokuje
tak atmosféru "setmělých laboratoří", ve kterých se hýbe budoucností...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Roboti už jdou</i> je vtipná rytmická hitovka o robotech, kde Petr Janda se svou typickou artikulací dědkovsky <a href="http://www.youtube.com/watch?v=bhdDtk1jEH4" target="_blank">RAPUJE</a>(!):</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<blockquote class="tr_bq">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">"Každý je slušivě oblečen</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">koženou fólií povlečen</span></i></blockquote>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">umí psát básně i romance</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">z radosti dá se i do tance </span></i><br />
<blockquote class="tr_bq">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">netrpí žádnými zlozvyky</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">mluví světovými jazyky</span></i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">chodí a myslí a pracuje</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">nejí a nespí a nežije"</span></i></blockquote>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tohle
byla opravdová pecka a Olympic ji ve své době zpíval i v populárních
televizních revuálních pořadech jako Dva z jednoho města a podobně.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Kyvadlo času</i>
je nádherná a mysteriózní skladba, zvukově překvapivá, nonšalantně
využívající stereo a s tématem vzpomínek ubíhajícího času tudíž i s
podtextem odevzdání se:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">"Jsem starší než u školních vrat, než stačil jsem říct mám tě rád</span>..."</span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dodnes si pamatuju, že harmonicky i rytmicky zdánlivě rozjetou </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">píseň </span><i>Podivín</i>,
s dokonalou Hejdukovou hi-hatkou jdoucím v triolách proti rytmu,
strhujícím sólem na bubeny a čarokrásným refrainem, jsem poslouchal
dopoledne před tím, než jsme šli do kina na E.T. Mimozemšťana a celý den
se tak pro mne stal jednou magicko-mysteriózně-nepozemsky a vesmírně
grandiózní jízdou. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">"Octnul jsem se na této planetě</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">řekli mi: vítáme tě na světě </span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">tak nazývají, že jsem se tu narodil</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">a žil.</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Všichni jsou tady z tkání utkaní</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">a věří ve své zvláštní poslání</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">jen svědomí jim hrůzu nahání</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>a země s námi galaxií uhání"</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bylo
to před třiceti lety a dodnes si ten pocit pamatuju. Pocit, že je třeba
všechno jinak, že nejsme ve vesmíru sami, že po smrti nám bude
objasněno celé naše pachtění. Když o tom teď tak podumávám, možná mi
tenhle den a ten obrovský pocit neznáma a velikosti nějakým způsobem
nasměroval další život. <i>Podivína </i>prostě dodnes vnímám jako soundtrack k cestám po hvězdách.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Následující <i>Hodná holka</i>
je obrovský nářez, v jejíž úvodním riffu stojí bok po boku Janda, Broum
i Berka s tím, že v prvních osmi taktech se jakoby nemohou dohodnout a
každý dokončí </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">ten riff </span>jinak,
po svém a docílí tak neskutečného disonantního efektu. Vzápětí se ale
"dohodnou" a vytvoří tak poměrně náročný kompaktní riff, za který by se
nestyděli ani Led Zeppelin a uvede tak další Jandovu zlověstnou
deklamaci:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>"Řekni mi co mi nejde do hlavy, </i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>že děláš někdy co tě nebaví</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>já čekám kdy tě jednou unaví stát na místě kam tě postaví."</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Závěrečná <i>Neučte roboty</i> je o vystřízlivění z fascinace technikou<i>:</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>"Ať nejsou víc, než my, ať mají zákony, my..."</i> </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">a
začíná modulovaným syntezátorovým ostinántním pikováním za doprovodu
AUTOMATICKÉHO BUBENÍKA. Tenhle moment mi z celé desky asi nejvíc evokuje
<i>On the Run/Time</i> z Dark Side of the Moon, ale v jedné chvíli se
zvuk celé skladby změní v hymnický, harmonický soulad všech klasických
rockových nástrojů. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celé
album končí fadeoutem, do vytracena, triolovým rytmem automatického
bubeníka, z dálky zaznívá zlověstný smích jakoby z budoucnosti, který
mrazivě předznamenává pravděpodobný vývoj a zanechává ve mně pocit Tohle
byla verze jednoho příběhu, jakou verzi máš ty?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Album
Laboratoř bez nadsázky považuju za nadčasové. Zvukově, instrumentálně i
obsahem sdělení. Tehdy ještě bylo daleko k masovému rozšíření osobních
počítačů do domácností, nemluvě o virtuální robotice využívané
jednotlivci. Takže s odstupem času - prostě hodně dobrý!</span></div>
<br />
<br />
<br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/retro-recenze-olympic-laborator-1984.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-3313437903441550892015-04-23T22:29:00.001+02:002020-05-08T14:21:36.970+02:00Bydlení v maringotce aneb cesta z města<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<iframe allow="autoplay" frameborder="no" height="166" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/816176359&color=%23ff5500&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&show_teaser=true" width="100%"></iframe>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Poslechněte si nebo stáhněte namluvený podcast tří článků o bydlení v maringotce najednou.<br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Na
blogu o Mužích se sluší pojednat i o hledání vizí, životu v přírodě,
dalekém obzoru a vysokém nebi. Pojmu to chlapsky střídmě a prakticky:</span><br />
<a name='more'></a><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span> <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM9ijgHgXDrdZkRqu9zlLQdSBjEXhTfqaS7tqUQMy2JXl6COdpr5CXkZfmS6sBUckTvZQIqe1jhUZnIPv19LDQ87XIfodApRI15EN_QnVLgkAzvcD-9tNLanGtZczHAAe_t1gLTtOe3qk/s1600/DSC00845.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM9ijgHgXDrdZkRqu9zlLQdSBjEXhTfqaS7tqUQMy2JXl6COdpr5CXkZfmS6sBUckTvZQIqe1jhUZnIPv19LDQ87XIfodApRI15EN_QnVLgkAzvcD-9tNLanGtZczHAAe_t1gLTtOe3qk/s400/DSC00845.JPG" width="400" /></a></div>
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Bydlení.</span></b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Všechny
řeči na seminářích o přírodním bydlení, solárních panelech, biomase na
topení, permakultuře, udržitelnosti a nevímčímještě, narážejí ve
skutečnosti na hromady naprosto dílčích problémů, které vzniknou až když
tam doopravdy jste. Stavba slaměno-hliněného domku se mi IMHO vyjevila
velká blamáž, protože aby v něm mohla bydlet rodina s dětmi, je potřeba
topit. To se rovná kamna = komín = povolení = revize = klasická stavba =
nemožno na nestavební parcele a stavební p. je tak drahá, že se to celé
míjí účinkem (viz česká zeměloď).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bydlení
na zelené louce celoročně je možné pro dobrodruha a ekologistu,
případně partnerský pár ekologistů, ne pro rodinu s dětmi. Svobodný
domek.cz je postavený na bývalých zděných základech, takže předpokládám,
že papírově jde také o klasickou stavbu, nebo o "zahradní domek", čili
je to úplně o něčem jiném, než když máte louku/trvalý travní porost. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span> </div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg41mPq-_nsd9fhipGWeCOy3FFTyVEHA6ASzFQBkm00AJNYTRfmxjlIC-8idc3KX1eM5p4JLQW9yIRg8eNmb-q8zLtXdPVOISDFnt2TWB4UAkQnmMfPpGKXU_xi8q0cH_a55TxzesI0iis/s1600/DSC00869.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg41mPq-_nsd9fhipGWeCOy3FFTyVEHA6ASzFQBkm00AJNYTRfmxjlIC-8idc3KX1eM5p4JLQW9yIRg8eNmb-q8zLtXdPVOISDFnt2TWB4UAkQnmMfPpGKXU_xi8q0cH_a55TxzesI0iis/s400/DSC00869.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Voda.</b>
Používali jsme ekologické prací prostředky, ekologickou pastu na zuby,
pilinový záchod, jehož vynášení byla brnkačka, oproti např. vrtání
studny (metr=1000 Kč), spouštění a vytahování elektrického čerpadla na
vodu desítky metrů hluboko, jeho váha plus váha 50 metrové hadice plné
vody plus speciální tlustý elektrický kabel do vody, koupě elektrické
centrály (kvůli pohonu čerpadla je zapotřebí silnější, než běžná z
Baumaxu), takže koupě další centrály, její benzínový provoz, pořešení
zavěšení čerpadla nad studnu. Na druhou stranu lepší vodu jsem do té
doby nepil. Po týdenním dešti byla ze začátku trochu kalná, po odčerpání
pár litrů už čistá. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ať
si lesní školky říkají co chtějí, chodit po lese v dešti je možná na
chvilku romantika, ale když prší týden v kuse a stmívá se v pět a máte
dvouletého raubíře a bydlíte v maringotce 2,5m x 9m, jejiž bezprostřední
okolí se pomalu ale jistě stává totálním bahniskem, je to prostě
otrava. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUMdlCaxEShRh9d0illU_dcNqPiKt3taciPkgKZr3evrC0MEBEPzCcbzryJX5qGJ67hRZQuAkgPq2-jbCFO1a6zXLCNmJItdTuz62G0L2yr1Yyr1zqvSI8sd531C4JvQPtFciPJGvmn38/s1600/DSC00649m.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="321" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUMdlCaxEShRh9d0illU_dcNqPiKt3taciPkgKZr3evrC0MEBEPzCcbzryJX5qGJ67hRZQuAkgPq2-jbCFO1a6zXLCNmJItdTuz62G0L2yr1Yyr1zqvSI8sd531C4JvQPtFciPJGvmn38/s640/DSC00649m.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Je
divukrásné jít za teplé noci ven na záchod, na nebi spousta hvězd,
víc,než jsem jich snad kdy viděl, sovy, štěkající srnci a divočáci. Ale
když venku mrzne a v průběhu noci kamna vyhasnou, často s tím raději
počkáte do rána. Ráno vám jde pára od úst, takže je třeba okamžitě začít
zase topit, tudíž mít dřevo z předešlého dne a v zimě počítat s tím, že
v přírodě přichází tma dříve a rychleji. Vynikající věc je čelovka, i s
tou se dá za tmy něco dřeva poštípat.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Doprava. </b>Museli
jsme pořídit terénní auto, abychom tam dostali všechny ty věci jako
piliny na záchod, hrnce, propanbutan, benzínovou centrálu, a když jsme
ještě neměli studnu/průzkumný vrt, tak barely s vodou atd. Když jsme
terénní auto ještě neměli, stěhoval jsem všechno ručně nějakých 500
metrů stoupající lesní cestou. Domek v satelitu jsme prodali zařízený a
stejně jsme měli věcí, že jsem se nestačil divit. Třeba několik beden
oblečení, bot, nádobí a knih. </span><br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG3AIgqGVS3amCRtVJEQdrE2y6lIb8lh5AZ7NdqAjDuDJIY8U9qSy-MSkaUQA-mb6feLxwQnzQeGBs9VKZI4JRvkwzTvtgrPVKhQpcyKJBHfmES4EqDelknbTvChjnOARIx4WYQK9zr0U/s1600/DSC00883.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG3AIgqGVS3amCRtVJEQdrE2y6lIb8lh5AZ7NdqAjDuDJIY8U9qSy-MSkaUQA-mb6feLxwQnzQeGBs9VKZI4JRvkwzTvtgrPVKhQpcyKJBHfmES4EqDelknbTvChjnOARIx4WYQK9zr0U/s1600/DSC00883.JPG" width="640" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Boty. </b>Drtivou
většinu roku jsem chodil v pracovních botách z Bauhausu za 800, které
mohu vřele doporučit, protože nepromokají ani trochu a do deště, bahna
nebo rosy, která je nejen ráno, ale i večer se hodily báječně. Ne na
túry, 5ti kilometrová procházka skončila puchýřema. Sandály jsem nosil
minimálně, kvůli bahnu a rose jsem trochu cimprlich.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b> Praní.</b>
Na elektrickou pračku na louce můžete samozřejmě zapomenout, rozhodně
ji neutáhnou dva solární panely. Nosili jsme prádlo prát ke známým, v
létě ho sušili venku, v zimě v maringotce = zvýšená vlhkost uvnitř +
citelné omezení prostoru.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Odpadky. </b>Najednou
zjistíte, že všechno v obchodech je zabalené v plastu. Nebo v papíru a
plastu. Pet lahvím jsme se také úplně nevyhnuli. No, kontejnery na plast
jsou obecní, používali jsme je. Papír se spálil. Problém byl s
pamperskama. Látkové plínky jsme zkusili a to jsme prostě nedali. Takže
pampersek jsme měli plný pytle, který jsme jednou za měsíc vezli do
Prahy k mým rodičům do popelnic, kde jsme měli trvalé bydliště. Posléze
jsme mohli používat popelnici u známých ve vesnici. Pámbůh jim to oplať.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuJOUqRBAb0k7wrWJpf-DXM29iyC2N9ZnDv-gcU7hc67Y5-kq_Q6geeCUcAY21QwT3pPJx-_4sjtK9-mn8wV2dn7zoE0E3CR-A5QPiyOF4FwBNUSiI_eHwcii8rjVtcmkkx5WoINtYrgw/s1600/DSC00633m.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuJOUqRBAb0k7wrWJpf-DXM29iyC2N9ZnDv-gcU7hc67Y5-kq_Q6geeCUcAY21QwT3pPJx-_4sjtK9-mn8wV2dn7zoE0E3CR-A5QPiyOF4FwBNUSiI_eHwcii8rjVtcmkkx5WoINtYrgw/s1600/DSC00633m.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celá
anabáze opuštění města a práce a zaopatřování těch nejzákladnějších
potřeb mě vyléčila z cizích názorů a prezentací o ekologii,
soběstačnosti, z módní touhy po znovuspojení s přírodou atd. V
neposlední řadě i z iluze o tom, jaký jsem velký zálesák a duchovní
člověk. Znám všehovšudy jednu jedinou čtyřčlennou rodinu, kteří opravdu
ekologicky farmaří, včelaří a sadaří na vlastním pozemku a mají se co
ohánět. Jsou připojeni k ČEZu, po pěti letech bydlení v jurtě konečně
dostavují klasický, zděný, hranatý dům se splachovacím WC a jejich vztah
nepohodlím těžce trpěl.</span> </div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jediné,
co jsem si nakonec přál, bylo žít jako normální lidi. Tím, že jsem to
všechno opravdu zkusil, jsem odhalil zajímavou věc. Existuje spousta
lidí, kteří o tomhle všem veřejně mluví, o matce zemi, o matrixu, o tom,
že takhletodálnejde a jak je člověk spojen s přírodou a s dimenzemi, v
kruhovém bydlení, s deštěm apod. a pak se vrací spát do paneláků a
zděných domů. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je
zde ovšem velká pravděpodobnost, že se jedná pouze o silný subjektivní
názor, neboť díky tomu všemu jsem objevil své místo na Zemi, místo, kde
se cítím opravdu doma a šťastný, místo mého nádherného dětství, kde
cítím lásku k místu i podporu mých drahých předků. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span> <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFcgYzZvSRd7LshXhVB9JfR2CLgYyh84GwzJsyOUWiqY86J3o9jJoUrSp-D4ywQ5SC5EIB4WNE1bgrD-fcQgHx5vyvIWDOHKrTe2g-vUHYe3YCxrTJ99YPbxPYWMkOftl3VTyIHbG52Zs/s1600/DSC00482.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFcgYzZvSRd7LshXhVB9JfR2CLgYyh84GwzJsyOUWiqY86J3o9jJoUrSp-D4ywQ5SC5EIB4WNE1bgrD-fcQgHx5vyvIWDOHKrTe2g-vUHYe3YCxrTJ99YPbxPYWMkOftl3VTyIHbG52Zs/s1600/DSC00482.JPG" width="640" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A to všechno bychom absolutně nezvládli bez podpory lidí, jenž jsme poznali, a kterým opravdu ze srdce děkuji:</span><br />
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Lence a Vojtovi V. Michalovi R. Petrovi S. Šárce A. Květošovi D. a jeho rodině Josefovi Ú. Járovi H. Martinovi Jiřímu Š. Jirkovi P. Metodovi K.</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Děkujem.</span></div>
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a pak ještě</span> o <a href="http://chlapibezhranic.blogspot.cz/2015/04/bydleni-v-maringotce-ii.html" style="font-family: Verdana, sans-serif;" target="_blank">bydlení v maringotce o něco smířlivěji</a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">.</span><br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/bydleni-v-maringotce-aneb-cesta-z-mesta.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-39811001691746330082015-04-23T22:29:00.000+02:002020-03-15T10:48:28.787+01:00O mužských klanech a U2<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ2PRERZIEmnl4lP8wq3KNfrwxeu4k76b0Kj7KleuPmN15JzLWHvz21roasIwDCmxQuM5QVGphT6HU8Sxv_VyDu10IBaa3G0EvOh5dQRTFxJq7xSrlk7YaVOb6Aglg1lmBAcmU7s19wVU/s1600/U2otci.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ2PRERZIEmnl4lP8wq3KNfrwxeu4k76b0Kj7KleuPmN15JzLWHvz21roasIwDCmxQuM5QVGphT6HU8Sxv_VyDu10IBaa3G0EvOh5dQRTFxJq7xSrlk7YaVOb6Aglg1lmBAcmU7s19wVU/s320/U2otci.jpg" width="312" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Nahoře: Mullen, Clayton, Hewson, Evans starší; </span> </span><br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: x-small;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">dole: ve stejném pořadí jejich synové.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><span style="font-size: xx-small;"><span style="font-size: x-small;"><i><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">(foto z knihy U2 o U2)</span></i></span> </span></span></div>
</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kdysi
jsem dostal darem nádhernou a obsáhlou publikaci s názvem U2 o U2. Mám
pocit, že knihy o rockových kapelách bývají nudné, pokud v nich hledáte
víc, než historky ze zákulisí. K napsání tohoto článku mě inspirovala
společná fotka OTCŮ členů U2. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">U2 m</span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">ně
provázejí od puberty, tedy už nějakých pětadvacet let a byla to pro mě
vždycky tak nějak "jiná" kapela. Nebudu se teď zabývat jejich hudbou a
tím, jak strašně těžký je udělat desku, nesmírně zajímavý mi teď spíš
přijde jejich fungování jako chlapů ve světě, v rodině a mezi sebou.</span></span></div>
</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V
téhle knize, která je pozoruhodná už svým designem a výtvarnou
stránkou, je na cca 340 velkých stranách popsán mezi řádky příběh
poslední velké kapely současnosti (s Rolling Stones a Pink Floyd) a to
vlastními slovy svých členů. Jako jedna z mála kapel za celou dobu své
existence od 70 let minulého století nezměnila obsazení. Nepoužívají sex
drogy a rokenrol, jsou to chlapíci spíš hloubaví, hledající a niterně
sebereflexívní. Chlapi mají tendenci patřit do určité skupiny, klanu,
prostě <i>někam patřit</i>. Možná je to archetypální záležitost, kdy se
naši předci sdružovali do skupin kvůli bezpečnějšímu a úspěšnějšího
lovu. A do těchhle klanů postupně přibývali jejich synové, vnuci,
potomci, kterým bylo předáváno </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">komplexní </span>poznání.</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když
jsem ty dvě fotky poskládal takhle k sobě, zjistil jsem, že z nich jde
obrovská síla. Myslím, že to je přesně to, čemu se říká síla předků,
jejich podpora, vědomí, že jsou nebo byli a stojí za námi v dobrém i
zlém. A chlapi z U2 jsou tvořiví, silní a skromní. Na kolik současných
kapel si můžeme utvořit takhle silný názor? Stojí za současnými kapelami
tak silný příběh? Můžou za to hudební televizní soutěže a skutečnost,
že si každý dnes může nahrát desku doma v obýváku? </span></div>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWs2RLOmNsM_b4KMLNKoAlP2dcPG03n3Jwx7X_z5ppEk1KH2O4PU24mT3Mlm1efgSpAai4uguW7qNr0YYFIqRNdapYKsKjmastBbyHe2s7vVBvY_T7HI7JroXzaIyN5UHeOuxfJb5A2GU/s1600/U2phones.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWs2RLOmNsM_b4KMLNKoAlP2dcPG03n3Jwx7X_z5ppEk1KH2O4PU24mT3Mlm1efgSpAai4uguW7qNr0YYFIqRNdapYKsKjmastBbyHe2s7vVBvY_T7HI7JroXzaIyN5UHeOuxfJb5A2GU/s640/U2phones.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: x-small;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Zátiší s U2</span></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><span style="font-size: xx-small;"><span style="font-size: x-small;"><i><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></i></span></span></span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Než
jsem si přečetl tuhle velkou a tlustou maxiknihu, měl jsem za to, že
když se práce nedaří, asi bych to neměl hrotit. Často se s tímhle
postojem setkávám i v různých duchovních učeních. Ale na příběhu U2 jsem
se znovu poučil o tom, že přes obrovskou počáteční nepřízeň <i>osudu/vesmíru/boha</i>, je možné dosáhnout čehokoli. </span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Samotnému mi po letech klasického hudebního studia dělá problém zahrát
to, co cítím. Hrát jinak, než podle stupnic, cvičení, prstokladů a
skladeb dávno mrtvých cizích skladatelů, o nichž - nepočítaje
životopisná data - nevím nic. Ani jeden z U2 nemá, stejně jako Beatles,
hudební vzdělání. Díky tomu je opravdu možné říct, že právě proto
vytvořili svůj vlastní styl. Edge je jeden z nejoriginálnějších
kytaristů. Nepoužívá žádné klasické bluesové ani r'n'r postupy. Nic z
toho co hraje jsem nikdy dřív ani později neslyšel. Málokdy hraje akordy
a už vůbec ne klasické bigbítové beglajty. Pustťe si <a href="http://vimeo.com/83022164" target="_blank">New Year's Day</a> nebo <a href="https://www.youtube.com/watch?v=6_ZZ978phF0" target="_blank">An Cat Dubh</a> z prvního, </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">daleko nejlepšího, </span>ne-u-vě-ři-telného alba Boy. </span></div>
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Velké
kapely jsou zároveň nositeli příběhu. Když mi bylo 14, čítaval jsem o
U2 v tehdejším vynikajícím hudebním časopise Melodie, (ve kterém
například vycházel na pokračování deník Ringo Starra!). Říkal jsem si
tehdy: Hmmm, ú dvě ú dvě, vypadaj úplně jinak než Elán nebo Olympic, ty
bych teda rád někdy slyšel (podotýkám, že v té době NEBYL internet,
natož youtube). Netušil jsem, že se to čte jinak, a když jsem to
zjistil, snad ještě ten večer jsem poprvé slyšel <a href="https://www.youtube.com/watch?v=uDkBzkA9L4s" target="_blank">Where the Streets Have No Name</a> v rádiu v pořadu legendárního <a href="http://www.jiri-cerny.wbs.cz/" target="_blank">Jiřího Černého</a>.
Verze Streets pod odkazem je z koncertu na hradě Slane v Irsku, který
se konal pár dní po smrti Boba Hewsona, Bonova otce. Prý to byl svým
způsobem rituál...</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Teď,
když jsem sám otcem, obdivuji svého tatínka ještě víc. Nedovedu si
představit jak mohli nás, dvě děti, v komunismu, bez mobilů, bez eshopů,
bez jednorázových plínek, bez Déjedničky a se Škodovkou stovkou,
skládaným toaletním papírem, v paneláku na sídlišti s maminkou vychovat a
zůstat příčetní. Často myslím i na dřívější generace mužů našeho rodu.
Chodím po místech, po kterých chodili oni, ti, které jsem znal. A těm,
které jsem nikdy nepoznal, zajatcům, bojovníkům, chlapům, mužům, tátům a
klukům druhé a </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">první </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span>světové války </span>i ostatních</span> válek, děkuju, že to prožili za mně a já si už o tom </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">teď </span>můžu v teple psát blogy.</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">P.S. Staré desky </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Olympiku Ulice, Laboratoř, Bigbít a prvních sedm desek </span>Elánu i dalších - nestydím se to přiznat - jedu tak jednou za pět let z nostalgie dodnes.</span></div>
</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/o-muzskych-klanech-u2.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-28534658727568775912015-04-23T22:27:00.000+02:002020-03-15T10:49:41.316+01:00Celej Redford, hmoždinky aneb Vše je ztraceno<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyLzc7XmQc0jjmpSxKq_K-YiXsUM1jowPSX1VBeyDKiIqIx0hPRKPAmTCSClpy815nFvQc5UXA54qPFX6kbQNM8NO_cCkfXXuCJh4U-pi4oJeL_iEZkxEyV4gGkN9F2SnXTRDlyQDDC2I/s1600/kocour.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyLzc7XmQc0jjmpSxKq_K-YiXsUM1jowPSX1VBeyDKiIqIx0hPRKPAmTCSClpy815nFvQc5UXA54qPFX6kbQNM8NO_cCkfXXuCJh4U-pi4oJeL_iEZkxEyV4gGkN9F2SnXTRDlyQDDC2I/s320/kocour.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kocour</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Z lesa, kde jsme <a href="http://skalak.blogspot.cz/2015/01/bydleni-v-maringotce-aneb-cesta-z-mesta.html">bydleli</a>,
jsem našemu kocourovi přivezl do paneláku, kde teď bydlíme, obrovskou
borovicovou větev, kterou mu budu instalovat coby šplhadlo, odpočívadlo,
brousidlo na drápky a rozhlednu v rohu našeho obýváku. Vezl jsem ji
500km na střeše společně s Kocourem v autě. </span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rozhodl
jsem se jet na noc kvůli menšímu provozu, kdyby mi ta větev, zabalená
ve stavební plachtě, cestou spadla. Tato domněnka se vzápětí ukázala
jako mylná, provoz byl snad ještě větší, než ve dne. Cesta mi kupodivu
trvala nějakých 7 hodin, vezl jsem na střeše ještě naše ergonomické,
těžké a nadstandardně široké matrace a náklad na střeše neustále vydával
znepokojivé zvuky, v důsledku čehož jsem jel rychlostí cca 180km za tři
hodiny a stavěl na každém druhém odpočívadle a kontroloval náklad. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Na tu cestu nezapomenu, zjistil jsem tehdy na dé jedničce jak jsem starý a zotavoval jsem se ještě 14 dní.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
</span> <span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nejzajímavější na tom ale bylo,
že jsem celou dobu pochyboval. O tom, že je blbost vozit totálně
neskladnou větev přes celou republiku a </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">trvalo několik týdnů </span>jenom než jsem se ustanovil na konečném <i>modu operandi</i>.
Když byla ta větev konečně přestěhovaná, a když jsem z hlavy vyhnal
všechny katastrofické scénáře toho, jak ten kus dřeva způsobí hromadnou
nehodu, vytanulo mi, že to vlastně bylo fajn. Bylo to ONO. Měl jsem
misi. Předsevzal jsem si, že jakmile mě ta větev naštve, nechávám ji na
nejbližší benzínce ve křoví. Ale pořád jsem si cestou říkal zatim dobrý,
ještě ji uvezu.</span></div>
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A stejný pocit jsem měl, když jsem se kvůli dřevu na topení </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">vydával </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">s motorovkou </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">ukrutnými krpály </span>dolů lesem a pak se po nich zase </span>škrábal nahoru s </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">nařezanými </span>bukovými,
vrbovými, borovicovými a smrkovými kmeny na rameni. S každou kládou
jsem myslel, že bude po mně. Ale to dřevo na zimu jsem tehdy prostě
sehnat MUSEL. Nebo když týden v kuse pršelo a voda crčela stropem do
kůlny, ve které byl pilinový záchod, protože ve vichřici odletěl kus
pískované lepenky ze střechy, chtě nechtě </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">jsem </span>musel ven a v tom dešti a vichru </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">provizorně </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">na střechu </span></span>natáhnout obrovskou stavební plachtu (6 x 8m), protože není dobrý sedět na záchodě a kape </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">vám při tom </span>na
zadek. A zvláštní bylo, že v těch chvílích, na místo mé změkčilé
prchlivosti a sebestřednosti, nastoupila jakási chladná a neústupná
cílevědomost, kdy jsem zimu/vedro vnímal tak nějak okrajově a
soustředil se jen na to, co je třeba udělat. Pro mě byl tohle totální
průlom ve vnímání sebe sama. </span></div>
</span></div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7awXrnkL1qmdYMdZ_dwfoWFcCx1WTATtdsCeGfnp4Ll-cIi_7a5qlsAvmCvK1tncabQlVTkp4wc_sf0WYE29wm2ihhWxgO6ARZFz0IrKbjh5lbZnkNENVT_qalKScyxLBXIwlNYIAMj8/s1600/All.Is.Lost.2013.HDRip.X264-PLAYNOW_x264.mp4_002979400.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="178" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7awXrnkL1qmdYMdZ_dwfoWFcCx1WTATtdsCeGfnp4Ll-cIi_7a5qlsAvmCvK1tncabQlVTkp4wc_sf0WYE29wm2ihhWxgO6ARZFz0IrKbjh5lbZnkNENVT_qalKScyxLBXIwlNYIAMj8/s320/All.Is.Lost.2013.HDRip.X264-PLAYNOW_x264.mp4_002979400.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Redford je zkrátka borec (All Is Lost)</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
</span></div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vzpomínal
jsem na film All Is Lost, kde se stárnoucí Robert Redford sám,
samotinký na moři snaží zachránit holý život a uvědomil jsem si, že i
když je to jenom film, tak všechno, co v něm Redford dělá, dělá právě s
touhle zvláštní chladnou hlavou. Možná je to pro někoho prostě normálka.
Pro mě ne.</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A k dovršení dramatického oblouku ještě jednu příhodu:</span></div>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxFdTZJqYcIbWRN-Bpeoq88LknHR3dS65_-ExzrVmfE9p6x4T-pAIAjP-O7sOLRAtOQvTHIMEtbxp60VTBsz6vHnc2pa0PMWg5Qh6HIK78nI9DL89AS0uKCyqI2Ae_gbMmmzNcrK0W5rU/s1600/DSC01498.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxFdTZJqYcIbWRN-Bpeoq88LknHR3dS65_-ExzrVmfE9p6x4T-pAIAjP-O7sOLRAtOQvTHIMEtbxp60VTBsz6vHnc2pa0PMWg5Qh6HIK78nI9DL89AS0uKCyqI2Ae_gbMmmzNcrK0W5rU/s400/DSC01498.JPG" width="221" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: x-small;">Větev. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: x-small;">Zatím naležato, ale </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: xx-small;"><span style="font-size: x-small;">jednou, jednou bude nastojato</span>.</span></span></td></tr>
</tbody></table>
<div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dneska jsem v baumaxu nakupoval nějaký spojovací <b>matriál</b>,
vlastně to byl matriál k tomu, abych přidělal ke zdi tu Kocourovu větev
a jako obvykle jsem si nebyl jistý s velikostí hmoždinek. Vždycky jsem
měl hmoždinku moc malou, takže jsem vyvrtanou díru potupně
do-vy-pl-ňo-vá-val přelámanými párátky. Nachomýtl se tam prodavač
asistent, tak jsem se ho zeptal, který hmoždinky si mám koupit na <b>ty svoje vruty</b>. A on, že přivede <b>KOLEGYNI</b>! Přivedl starší paní, ta se zeptala zda to chci do plného nebo <b>DUTÉHO</b>! Já řekl, do <b>PANELU</b>, ona mi našla hmoždinky a já se zeptal co </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">jako </span>je ten dutý povrch, protože jsem si nedovedl představit jak bych vrtal <b>PROSTOR</b> do něčeho <b>DUTÉHO</b>. Prodavač asistent nic neříkal, ale vypadal, že je jedno ucho. A paní řekla <b>NO TŘEBA CIHLA</b>. Takže jsme tam s prodavačem asistentem stáli jak trubci vedle paní kolegyně. Chjo. Hlavně, že my chlapi potřebujem <b>MISI</b>.</span></div>
</div>
<div>
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><div style="text-align: left;">
<br /></div>
</span><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
</div>
<br />
<br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/celej-redford-hmozdinky-aneb-vse-je.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-25918963589004024662015-04-23T22:25:00.000+02:002020-03-14T22:16:27.646+01:00Synchronicity a další city<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tohle je nastavování / seřizování reality. Ééé... Ztrácím se v překladu. Ok, použiju profláknutý termín <i>synchronicita</i>. A budu myslet na to, že je to taky název jedné slavné <a href="https://www.youtube.com/watch?v=qbpaz-u5WIE" target="_blank">skladby a celého alba</a>.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nedávno jsem byl u nás na Valašsku v obchodě se suvenýry, kde jsme koupili malý dárek pro jednoho <a href="http://www.vzpominky.wbs.cz/Stoleti-minule-II.html" target="_blank">Velkého muže</a>... </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V
tom obchůdku měli taky poslední album slavné kapely z blízkého ValMezu,
Mňágy & Žďorp a já si vzpomněl na jejich první desku Hodinový
hotel, jejíž titulní skladba se stala soundtrackem mého pohnutého
studentského života. O jejich poslední desce (stejně jako o všech
předchozích) nevím téměř nic, upadli u mne záhy v krutou nemilost.
Zjistil jsem totiž, že vystupují v jakýchsi dětských oblečcích. A snad
proto mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si to jejich nové céďo i
KOUPIL, jen abych viděl, jak šel jejich život a zda jsou pořád tak
odevzdaně depresivní jako tenkrát. No, nakonec jsem ho nekoupil. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ale
myšlenka to byla zřejmě tak silná, že způsobila, že jsem za pár minut
na to potkal o kousek dál Petra Fialu, zpěváka z Mňágy. Nebyl jsem tím
nijak ohromen, neboť - a tím se dostávám k <i>meritu </i>věci - tohle se mi děje furt.</span><br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Totiž:
před lety letoucími, kdy jsem byl posedlý touhou po Darince Rolincové
(vlastně to nebyla až taková léta letoucí, v té době už to byla velká
holka Dara a já mladý a nadějný diplomovaný umělec), jsem si tak plul
Jungmannkou a dumal nad Dařiným tetovaným lýtkem, když jsme do sebe
takřka vrazili na chodníku před tehdejším vydavatelstvím Popron. A tehdy
jsem byl tou shodou náhod - synchronicitou - o(c)hromen. Nedovedl jsem
si to vysvětlit jinak, než že se stal zázrak a dostalo se mi (nám
oběma!), znamení. Ale jelikož jsem byl hoch introvertní / tupohlavý,
nechal jsem ji odejít. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dnes
vím, že kdybych tehdy vyslyšel a řídil se voláním Ducha, byl bych otcem
všech našich dvaadvaceti dětí já. Nenápadně, s citem, ale důrazně bych
ji vedl i hudebně a celkově umělecky vůbec od všech těch "mmmmbejby"
popěvků a nechal zavřít Štaidla za jeho ubohou knihu historek, ve které o
Daře, </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">coby své exmilence, </span>pindá nechutné detaily.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Existují
v mém světě lidé, přátelé, se kterými se nepotkám častěji než jednou za
rok. Existují i tací, se kterými se potkám jednou za deset let. Takové
chvíle vnímám jako významné a tak se mé ego snaží i významně zapůsobit.
Rád nosím trička a vlastním jich ukrutnou sílu. Zvlášť těch s hudebními
motivy, které sbírám trochu jako varující memento své zahozené umělecké
kariéry. Používám z nich tak desetinu. V den takového významného setkání
se pak prsím před zrcadlem a zkouším, které tričko mi nejvíc zvýrazní
mé netrénované bicepsy. Zpravidla pak po dlouhém vnitřním boji zvolím
takové, ve kterém se cítím blbě. Zejména proto, že jsem jej neměl léta
na sobě. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmYPRkZ0IvPsZeSBWE2PhNLQ_xxbMMSv8xjyeXu5l1qQ9WOL5TrYSLh0dIqa31coNs2wsAHlpxZ7rx00k00Oyx2jCTi-1KMBdjmk1SgUN5Z0K-lJpynm9MbepAAehN-bHRyn90a40aH08/s1600/Resize+of+PC050076.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmYPRkZ0IvPsZeSBWE2PhNLQ_xxbMMSv8xjyeXu5l1qQ9WOL5TrYSLh0dIqa31coNs2wsAHlpxZ7rx00k00Oyx2jCTi-1KMBdjmk1SgUN5Z0K-lJpynm9MbepAAehN-bHRyn90a40aH08/s1600/Resize+of+PC050076.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">42</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když
pak sedím s někým, koho jsem fakt dlouho neviděl, jako by se něco
vrátilo, něco, díky čemuž pak v náhlém a superrychlém vhledu vidím, že
mám na sobě přesně to, co jsem měl na sobě, když jsme se viděli
naposled. Co se děje? Co to vypovídá o způsobu mé / jeho / její reality?
Místo abych působil jako někdo, kdo po všech těch letech konečně
odhalil otázku na <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/42_%28odpov%C4%9B%C4%8F%29" target="_blank">konečnou odpověď života, vesmíru a vůbec</a>, sedím tady v uřvaným triku Sex Pistols. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A v uších mi zní verš písně King For a Day Fool For a Lifetime od božských Faith No More: </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> <span style="font-size: small;"> </span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><i>"Don't let me die with that silly look in my eyes..."</i></span><br />
<br />
<br /></div>
<br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/synchronicity-dalsi-city.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-44045256478871607262015-04-23T22:24:00.000+02:002020-03-14T22:16:59.507+01:00Muž, který pil<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Po
pozorném průzkumu nabídky našeho lokálního knihkupectví neunikla mé
pozornosti nová kniha Josefa Formánka s podtitulem Příběhy z léčebny.
Formánek je můj oblíbený autor (např. Prsatý muž, Syn větru a prsatý
muž), takže jsem nebyl až tak úplně překvapený. Hlavou mi prolétlo jen
takové tiché "chjo".</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No, stejně jsem se na to chystal, takže si teď rozeberu téma ožehavé a tím je alkoholismus. </span><br />
<a name='more'></a><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Není
to topik, který se týká vysloveně mužů, nemám však ponětí o příčinách
alkoholismu dámského, za to však mohu erudovaně referovat o způsobu,
důsledcích a hlavně příčinách alkoholismu nás, chlapů.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Osobně
mi trvalo nějakých deset let, než jsem se mohl, ne zrovna hrdě,
přihlásit do první pijácké ligy. Litry vodky, piva a vína denně a pak už
nešlo ani pít ani nepít. Tak zběsilá konzumace má za příčinu mimo jiné
zastavení tvorby endorfinů, takže svět je kupodivu temnější a temnější a
ne naopak. To jsem tehdy nevěděl a pochybuji, že to tuší současní
bratři alkoholici. Takový alkoholik má zkrátka jiné starosti. Především
finance, faktor utajení (ten je snad nejnáročnější) a samozřejmě
abstinenční příznaky. Když jsem si v léčebně povídal s narkomany a
navzájem jsme si popisovali své absťáky, s údivem mi přitakávali, že v
určité chvíli už je zřejmě jedno, zda ti chybí heroin nebo vodka. Jak už
psal William Burroughs ve své prvotině Feťák, jde o to, že absťák trvá
dlouho. Hodina nebo dvě se dají vydržet, ale celý den a noc a ještě
třeba další den a noc a nevíte kdy to skončí, to je prostě moc. A při
tom víte, že stačí tak málo a mohlo by být líp. Jedna dávka, jedna
placatice...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Co
se týče příčin - kupodivu jsem se o nich v léčebně nedověděl ani tiť.
Ano, probíhají terapie, dokonce lekce jogy, arteterapie atd. Je zakázáno
vést v léčebně mezi sebou "toxické řeči". Pokud jste alkoholik, který
bral prášky na spaní, jste automaticky považován za AT - alkoholik
toxikoman, kombinovaná závislost. A léčba je tvrdší. Probírá se
minulost, budoucnost, mnozí řeší i sociální situaci, zvláště po životě
na ulici. Je tam plno silných, ale smutných chlapů, protože, málo
platné, alkoholici jsou považováni za póvl, za odepsané. Důvěra v ně je
podkopána a vlastní sebedůvěra neexistuje vůbec. Zapomněl jsem
připomenout, že alkoholismus už má své číslo diagnózy, je vedeno jako
regulérní onemocnění. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Příčin
se horko těžko dohrabávám ještě teď, může jich být spousta, často se
mluví o "těžké životní situaci", já si nicméně přesně pamatuji, že jsem
začal první den mého prvního zaměstnání. Jel jsem domů, byl jsem utahaný
a řekl jsem si tehdy: "Jene, zastavíš se na jedno na stojáka." Bylo to
příjemné, viděl jsem kolem sebe muže, kteří dělali to samé a já se cítil
"dospěle". Zastavil jsem se i druhý den a třetí, z jednoho piva byly
dvě, pak čtyři, pak jsem si je začal kupovat na doma, pil sám a bylo
jich tolik, že jsem - jak říká Henry Chinaski - "přesedlal", na víno a
pak na tvrdý chlast.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Trvalo
to téměř deset let, než se dostavila první bezvědomí a delíria. Mezitím
jsem absolvoval několik partnerských vztahů a rozchodů, v hlavě mi
vyvstávají dva. První byla dcerou alkoholika, takže když se to
provalilo, bylo to mezi námi jasné. Druhá mi utkvěla nevímproč, asi
proto, že jsme spolu nikdy vlastně nechodili, jen spali, a když na to
dnes vzpomínám, nemohu se ubránit pocitu, že to bylo z její strany ze
soucitu. Byla to taková malá usměvavá houslistka. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zmiňuji
to proto, že po letech jsem často cítil, že bych je měl požádat o
odpuštění. Ale nechtěl jsem stanout u nich ve dveřích, tak nějak jsem
tušil, že by nebyly rády. A po dalších letech jsem odpustil sám sobě, že
jim byla skrze mě způsobena životní lekce. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ne všichni chlapi mají takové štěstí jako jsem měl já, </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">přátele a rodinu, kteří mne podrželi</span>. Jsou opuštění, zadlužení, bez práce, ze které je kvůli chlastu vyhodili a vracejí se do stejného prázdného bytu. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a k těm příčinám - lze je přisuzovat rodinným dispozicím, rodové karmě nebo těžkým životním situacím. Za každou závislostí </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">IMHO </span>stojí
silný nevědomý pocit "Nejsem dost dobrý". Není to o odsunování
problémů, které máme k řešení. My hledáme životní sílu, kterou nemáme.
Nestojíme si sami za sebou, nemáme podporu sami v sobě. Naše činy nemají
tu úžasnou sílu našich klukovských vzorů. Proč? </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Slavní alkoholici:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Gary Oldman</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ringo Starr</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Adam Clayton (U2) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Morgan Freeman</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Anthony Hopkins</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Robert Downey</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Robin Williams </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mel Gibson</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Stephen King</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ernest Hemingway</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Charlie Sheen</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bradley Cooper</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Samuel L. Jackson</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">To jsou ti, kteří se přiznali... </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A jak tvrdí primář MUDr. Karel Nešpor CSc: "U nás máme plno". </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A nejen to, dokonce mají měsíční čekací lhůty.</span></div>
<br />
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/muz-ktery-pil.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5415668730585389844.post-29944607280394570932015-04-23T22:14:00.000+02:002020-03-15T10:50:46.588+01:00Dokonalý svět<div id="fb-root">
</div>
<script>(function(d, s, id) {
var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0];
if (d.getElementById(id)) return;
js = d.createElement(s); js.id = id;
js.src = "//connect.facebook.net/cs_CZ/sdk.js#xfbml=1&appId=1556443534617880&version=v2.0";
fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);
}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));</script>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zčistajasna
jsem se ocitl ve světě svého dětství. V pocitu, že svět je úžasné
místo. Je celý zářivý, svítí slunce a nebe je modré. A celý svět
zahrnuje mé bytí teplem, které vnímám jako bych byl zaléván životní
energií. Ta prostupuje mne a vše kolem. Dřevěná dětská hřiště sálají
přátelskou výzvou, cesty, chodníky a tráva jsou tu pro mne a není větší
radost, než po nich jít, nechat se vést a cítit všudypřítomnou tichou
radost. </span><br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZbty6jPYHDKFbd3xBiwzxGRQany9oMitT0icBOqYtF6Xazcmi85QxAkyh-9k48tohoBMtgjaxS8j4BK7uuqxAgtSYoizM9cLGHfOWCw3y-oQTqMIdnBoVvb3SWU0n0vwcVOKjbXfOfLU/s1600/DSC01361re2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZbty6jPYHDKFbd3xBiwzxGRQany9oMitT0icBOqYtF6Xazcmi85QxAkyh-9k48tohoBMtgjaxS8j4BK7uuqxAgtSYoizM9cLGHfOWCw3y-oQTqMIdnBoVvb3SWU0n0vwcVOKjbXfOfLU/s400/DSC01361re2.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Svět je dokonalý, rozmanitý a není čeho se bát. Není nic, co by nemohlo být vyzkoušeno.
Potůčky v parku světélkují slunečním svitem probleskujícím mezi listy
stromů. Měkké jehličí na zemi kolem nachových kmenů borovic s jejich
starodávnými kořeny vystupujícími na povrch voní a vůně se nese v jemném
letním vánku světem. Světem, který byl stvořen pro hry.</span></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDegKw1kMwIf_WiWcqeYJCl5cfKyopkC_4PaZFX6m5awgkwTciJbQxbD_B8V-v_izALCu2Rs0CsTzZ7Z5ahX48DfqQSE745dLI8hvCFIUGf_5fk8qAJjguMWIhIl1h41Yue0yIxrWZs8k/s1600/DSC01424.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDegKw1kMwIf_WiWcqeYJCl5cfKyopkC_4PaZFX6m5awgkwTciJbQxbD_B8V-v_izALCu2Rs0CsTzZ7Z5ahX48DfqQSE745dLI8hvCFIUGf_5fk8qAJjguMWIhIl1h41Yue0yIxrWZs8k/s1600/DSC01424.jpg" width="356" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jsem
pořád kluk a jsem zahrnutý bezstarostným bytím. Nemůže se nic stát.
Opírám se do pedálů svého červeného kola Velamos s protáhlým sedlem a
samolepkou Honda na blatníku.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Lehce a pevně svírám řídítka a jedu kam chci. Neznám pocit neúplnosti, jsem jen já ve světě. Ve světě, jenž je mi přátelsky nakloněn. Cítím jeho
podporu a vnímám, že není rozdíl mezi ním a mnou. Hranice, kde začíná on
a kde končím já se nedá nijak určit. Všechno co je, se spojilo a
obestírá mne přívětivým teplem.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">O
třicet let později jsem znovu na těch místech a ten desetiletý kluk
tady pořád je. Nic se nezměnilo. Ten přítomný okamžik, tak věčný a tak
sladký je stále tady, vždycku tu byl. Jak jsem to mohl nevidět, jak jsem
mohl zapomenout. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vidím
našeho malého synka, má zrovna spoustu práce s autíčky, které parkuje
vedle sebe ke kraji koberce. Nahlas si s nimi povídá a je plně zaujat.
Dlouhé vlásky si odhrnuje z tváře, je bos a pořád v pohybu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vidím sám sebe. Jsem jako on.</span></div>
<div class="fb-comments" data-colorscheme="light" data-href="http://muzinanetu.blogspot.com/2015/04/zcistajasna-jsem-se-ocitl-ve-svete.html" data-numposts="5">
</div>
Jan Skalákhttp://www.blogger.com/profile/13403959969610050127noreply@blogger.com0