Bydlení v maringotce aneb cesta z města

Poslechněte si nebo stáhněte namluvený podcast tří článků o bydlení v maringotce najednou.



Na blogu o Mužích se sluší pojednat i o hledání vizí, životu v přírodě, dalekém obzoru a vysokém nebi. Pojmu to chlapsky střídmě a prakticky:

 Bydlení. Všechny řeči na seminářích o přírodním bydlení, solárních panelech, biomase na topení, permakultuře, udržitelnosti a nevímčímještě, narážejí ve skutečnosti na hromady naprosto dílčích problémů, které vzniknou až když tam doopravdy jste. Stavba slaměno-hliněného domku se mi IMHO vyjevila velká blamáž, protože aby v něm mohla bydlet rodina s dětmi, je potřeba topit. To se rovná kamna = komín = povolení = revize = klasická stavba = nemožno na nestavební parcele a stavební p. je tak drahá, že se to celé míjí účinkem (viz česká zeměloď).

Bydlení na zelené louce celoročně je možné pro dobrodruha a ekologistu, případně partnerský pár ekologistů, ne pro rodinu s dětmi. Svobodný domek.cz je postavený na bývalých zděných základech, takže předpokládám, že papírově jde také o klasickou stavbu, nebo o "zahradní domek", čili je to úplně o něčem jiném, než když máte louku/trvalý travní porost. 

Voda. Používali jsme ekologické prací prostředky, ekologickou pastu na zuby, pilinový záchod, jehož vynášení byla brnkačka, oproti např. vrtání studny (metr=1000 Kč), spouštění a vytahování elektrického čerpadla na vodu desítky metrů hluboko, jeho váha plus váha 50 metrové hadice plné vody plus speciální tlustý elektrický kabel do vody, koupě elektrické centrály (kvůli pohonu čerpadla je zapotřebí silnější, než běžná z Baumaxu), takže koupě další centrály, její benzínový provoz, pořešení zavěšení čerpadla nad studnu. Na druhou stranu lepší vodu jsem do té doby nepil. Po týdenním dešti byla ze začátku trochu kalná, po odčerpání pár litrů už čistá. 

Ať si lesní školky říkají co chtějí, chodit po lese v dešti je možná na chvilku romantika, ale když prší týden v kuse a stmívá se v pět a máte dvouletého raubíře a bydlíte v maringotce 2,5m x 9m, jejiž bezprostřední okolí se pomalu ale jistě stává totálním bahniskem, je to prostě otrava. 

 Je divukrásné jít za teplé noci ven na záchod, na nebi spousta hvězd, víc,než jsem jich snad kdy viděl, sovy, štěkající srnci a divočáci. Ale když venku mrzne a v průběhu noci kamna vyhasnou, často s tím raději počkáte do rána. Ráno vám jde pára od úst, takže je třeba okamžitě začít zase topit, tudíž mít dřevo z předešlého dne a v zimě počítat s tím, že v přírodě přichází tma dříve a rychleji. Vynikající věc je čelovka, i s tou se dá za tmy něco dřeva poštípat.

Doprava. Museli jsme pořídit terénní auto, abychom tam dostali všechny ty věci jako piliny na záchod, hrnce, propanbutan, benzínovou centrálu, a když jsme ještě neměli studnu/průzkumný vrt, tak barely s vodou atd. Když jsme terénní auto ještě neměli, stěhoval jsem všechno ručně nějakých 500 metrů stoupající lesní cestou. Domek v satelitu jsme prodali zařízený a stejně jsme měli věcí, že jsem se nestačil divit. Třeba několik beden oblečení, bot, nádobí a knih. 

Boty. Drtivou většinu roku jsem chodil v pracovních botách z Bauhausu za 800, které mohu vřele doporučit, protože nepromokají ani trochu a do deště, bahna nebo rosy, která je nejen ráno, ale i večer se hodily báječně. Ne na túry, 5ti kilometrová procházka skončila puchýřema. Sandály jsem nosil minimálně, kvůli bahnu a rose jsem trochu cimprlich.

 Praní. Na elektrickou pračku na louce můžete samozřejmě zapomenout, rozhodně ji neutáhnou dva solární panely. Nosili jsme prádlo prát ke známým, v létě ho sušili venku, v zimě v maringotce = zvýšená vlhkost uvnitř + citelné omezení prostoru.

Odpadky. Najednou zjistíte, že všechno v obchodech je zabalené v plastu. Nebo v papíru a plastu. Pet lahvím jsme se také úplně nevyhnuli. No, kontejnery na plast jsou obecní, používali jsme je. Papír se spálil. Problém byl s pamperskama. Látkové plínky jsme zkusili a to jsme prostě nedali. Takže pampersek jsme měli plný pytle, který jsme jednou za měsíc vezli do Prahy k mým rodičům do popelnic, kde jsme měli trvalé bydliště. Posléze jsme mohli používat popelnici u známých ve vesnici. Pámbůh jim to oplať.

Celá anabáze opuštění města a práce a zaopatřování těch nejzákladnějších potřeb mě vyléčila z cizích názorů a prezentací o ekologii, soběstačnosti, z módní touhy po znovuspojení s přírodou atd. V neposlední řadě i z iluze o tom, jaký jsem velký zálesák a duchovní člověk. Znám všehovšudy jednu jedinou čtyřčlennou rodinu, kteří opravdu ekologicky farmaří, včelaří a sadaří na vlastním pozemku a mají se co ohánět. Jsou připojeni k ČEZu, po pěti letech bydlení v jurtě konečně dostavují klasický, zděný, hranatý dům se splachovacím WC a jejich vztah nepohodlím těžce trpěl.

Jediné, co jsem si nakonec přál, bylo žít jako normální lidi. Tím, že jsem to všechno opravdu zkusil, jsem odhalil zajímavou věc. Existuje spousta lidí, kteří o tomhle všem veřejně mluví, o matce zemi, o matrixu, o tom, že takhletodálnejde a jak je člověk spojen s přírodou a s dimenzemi, v kruhovém bydlení, s deštěm apod. a pak se vrací spát do paneláků a zděných domů. 

Je zde ovšem velká pravděpodobnost, že se jedná pouze o silný subjektivní názor, neboť díky tomu všemu jsem objevil své místo na Zemi, místo, kde se cítím opravdu doma a šťastný, místo mého nádherného dětství, kde cítím lásku k místu i podporu mých drahých předků. 

A to všechno bychom absolutně nezvládli bez podpory lidí, jenž jsme poznali, a kterým opravdu ze srdce děkuji:

Lence a Vojtovi V. Michalovi R. Petrovi S. Šárce A. Květošovi D. a jeho rodině Josefovi Ú. Járovi H. Martinovi Jiřímu Š. Jirkovi P. Metodovi K.

Děkujem.

No a pak ještě o bydlení v maringotce o něco smířlivěji.