středa 14. října 2015

Halucinogeny zažívají comeback / vrací se do psychoterapie

Pro nás, kteří pro lenost nejsme stavu zvládnout svá kopající ega, je tohle velká věc. Před 60 lety začal s pokusy s LSD MUDr. Stanislav Grof a neměl věru špatné výsledky. Ve svých knihách publikoval zážitky mnoha svých klientů, jenž popisují hluboké transcendentální vhledy. Nedlouho na to se LSD zmocnili hippies. Díky hromadnému amatérskému zneužívání docházelo nezřídka k psychózám a jelikož hippies byli ti, kteří se bouřili (válka ve Vietnamu), tehdejší establishment je hodil s LSD do jednoho pytle. LSD bylo prohlášeno za nelegální a celý výzkum na poli psychiatrie skončil.

Totiž: halucinogeny prý pravděpodobně vypínají neuronovou síť v mozku, o níž se vědci začínají domnívat, že má na svědomí stavbu lidského ega. Mentální programy, založené na zážitcích z dětství, porodů, školství, náboženství a bůhvíčeho ještě. Takže nejspíš se děje to, že halucinogen člověku vypne ego. A to jistojistě přináší nesmírnou úlevu.

Lebka, Scull


Některými používanými halucinogeny jsou: 




  • MDMA (extáze) - jako vybuzovač empatií při partnerských problémech 
  • LSD - pomáhá smrtelně nemocným pacientům překonat strach ze smrti
  • psilocybin (houbičky) - léčí závislosti a deprese


S mnohonásobně delším účinkem, než běžná psychofarmaka. 


Následující popisy vizí, jenž zažívají klienti na terapiích s halucinogeny, jsou nádherné a posilující: 


  • "Zažíval jsem pocit jednoty s celým vesmírem, v tu chvíli jsem přesně věděl, co je v životě důležité a co ne."



  • "Od té chvíle byla láska jedinou věcí, která stála za úvahu. Zářila z jednoho bodu světla a vibrovala. Nikdy během celého života na Zemi jsem se necítil tak nádherně jako během této cesty. Bylo mi řečeno ať si se svou rakovinou nedělám starosti, v celkovém řádu věcí je to jen drobnost. Malá nedokonalost mého lidství."

Tyto zážitky samotní klienti řadí do seznamu svých zásadních životních okamžiků.

Samostatnou kapitolou je Ayahuasca, liána smrti (zabíjí ego). Dnes se za ní pořádají výpravy do Amazonie, za šamany se jede týden lodí džunglí do pralesa. Šamani říkají, že Ayahuasca má vlastní vědomí, je to bytost, která s každým zachází po svém. Malíř Pablo Amaringo na svých strhujících obrazech dokonce zachytil své ayahuascové vize. A asi nejlépe a nejpřesněji jsou také popsány v knize Ayahuasca - tanec s bohy, mohu doporučit.


Byli jsme vytvořeni s lidskou myslí, s egem. Kdo to neřeší, je šťastný. 



neděle 11. října 2015

Knihovny palmových listů

OMLUVA: všem svým bývalým žákům, které jsem nutil podivovat se nad mystériem knihoven palmových listů.

Čtete-li tento článek, pravděpodobně jste už o palmových listech slyšeli. Kdo ne, brzy si ještě pravděpodobněji vygooglí, že se jedná o jakási několik tisíc let stará proroctví o životech několika tisíců lidí, kteří žijí dnes. Proroctví poskytli a na plamové listy tehdy zaznamenali dávní proroci a jejich potomci je ve volných chvílích přepisují ze starých a rozpadajících se listů na palmové listy nové a nové. 


Celé to funguje tak, že odevzdáte otisk vašeho palce a na základě této identifikace je v knihovně nalezen váš list s vaším životopisem, datem vašeho narození a úmrtí, jmény rodinných příslušníků atd. Podnikavý chlapík před pár lety zorganizoval seminář a čtení z listů přímo v Praze a byl jsem to i já, kdo neodolal, zaplatil tučnou částku a nechal si vyložit svou minulost a budoucnost.


Odevzdal jsem otisk palce a za několik týdnů mi dorazil mail: ano, našli jsme váš list, přijďte na čtení. Byl jsem ohromen. Část pointy totiž spočívá v tom, že zdaleka ne všichni lidé mají na palmovém listě napsaný svůj život, nýbrž pouze ten, kdo se do knihovny dostane... Velké mystérium a velký nápor na duchovní ego, to dá rozum.


Celé se to odehrávalo v jedné pronajaté místnosti se stolem, dvěma židlemi a Skypem. Na monitoru se objevil velmi tmavý Ind a vzájemně jsme byli představeni. Nádí Palani - tak se jmenoval - je jedním z čtečů/vykladačů proroctví z palmových listů. Proroctví totiž není zapsáno jen tak halabala, brž se k němu musí přistoupit kreativně a je úkolem nádího vytvořit ze zápisu směroplatné informace.


Před samotným čtením ještě probíhá tzv. matching, několik osobních otázek na tělo, jenž mají všechny strany ujistit, že jde opravdu o váš palmový list. Jedná se o otázky typu: první písmeno křestního jména matky, třetí písmeno křestního jména otce, vaše datum narození, počet sourozenců, počet mimomanželských vztahů(!) apod. Byl jsem vyzván k sepsání rodinných nacionálií na papír, jak mi bylo řečeno, "aby to šlo rychleji" a následně se vzdálit... Pokud všechno sedí, nádí jde sestavit sdělení. 


To mu zabere pár hodin, to víte - Indie. Když je nádí hotov, začíná čtení/výklad. 


V první části se dovíte jak se jmenujete, kdy jste se narodil a jak se jmenují vaši rodiče, vaši sourozenci, vaše manželka a děti. Tedy vše, co jsem předtím již uvedl písemně. Nicméně ve spirituálním ajfru, ve kterém jsem se nacházel (wow! někdo napsal můj život dááávno před tím, než jsem se narodil, to musím být někdo opravdu výjimečný), můj mozek tuto prostou skutečnost zcela odsunul. Bohužel se tak shoduji se zkušenostmi dalších lidí.


Dále je vám sděleno místo a čas vašeho posledního zrození/inkarnace, jenž má největší vliv na váš život současný. Můj byl v Lemurii, působil jsem jako božský muzikus, jemuž to ovšem zásadně kulhalo na poli rodinných vztahů. To vše pomocí příšerné angličtiny s těžkým indickým přízvukem. Pro někoho, kdo není na tento přízvuk zvyklý se jedná o zcela nový jazyk. Rád jsem si tedy připlatil za tlumočení. (Budiž přičteno ku prospěchu, že jsem celý proces mohl zároveň nahrávat a postupně odhalovat další a další trestuhodné nepřesnosti v překladu.)


Následující část výkladu se skládá z popisu vašeho současného života, kvality práce, vztahů, vlohů a talentů. Dle nádího bylo v mém životě všechno "just fine" a "perfect". Vztah s manželkou, dětmi, rodiči, spolupracovníky. Až jsem se trochu nudil. (Ona to pak v reálu rozhodně žádná nuda nebyla, všechno mělo teprve přijít). Následovalo datum narození a pohlaví dalšího dítěte, časový rámec změny zaměstnání a čas mé smrti. 


Ve druhé části pak vybyl prostor na mé otázky, týkající se zejména budoucích rozhodnutí stran práce, investic a zdraví. Drtivá většina odpovědí, pokud nebyla vyloženě vyhýbavá, zněla "if you want" nebo "až za dva/tři/čtyři roky", kdy skončí tvé neúspěšné období. Zpětně viděno a kulantně řečeno, to "divočejší období" mě tehdy teprve čekalo.


Celkově konstatuji, že veškerá předpověď budoucnosti se naprosto neshoduje. Čtení svého palmového listu podstoupila i má žena se stejným závěrem. Práci jsem kupříkladu opustil o dvacet let dříve, avízovaná dcera bude nakonec syn a pevně doufám, že i vpravdě požehnané délky mého života (78 let) nakonec nedosáhnu.


Nedávno mi přišel mail od onoho chlapíka, jež má v Čechách na čtení z palmových listů monopol, ve kterém mne informuje, že se chystá i kniha. Byl by tudíž vděčný za mou zkušenost. Popravdě jsem mu co nejuctivěji napsal, že buď se stal stejně jako já obětí šalby osudu nebo je sám podvodník. A že svou zkušenost zveřejním jinde. Jeho odpověď byla také uctivá, bohužel jsem jí nerozuměl. Psal o perné práci a práci s egem, duší a rozumem, o darech a planetárních vlivech a samozřejmosti obřadů ve spolupráci s brahmíny. Před deseti lety bych tomu rozuměl ještě méně, byl bych však neodolatelně přitahován mocnou magií těchto slov.


Pikoška na závěr: již jednou jsem se jal smolit podobné prohlášení a během psaní, stejně jako při psaní tohoto článku, vyletěly pojistky. Tentokrát jsem však tomuto varování sluchu nedopřál, v naší městské knihovně se totiž bude zanedlouho konat přednáška o mystériích knihoven palmových listů...



sobota 25. července 2015

Quanta Qualia

Někdy ve snu slýchám tu nejkrásnější hudbu. Hudbu, která sice používá naše pozemské tóny a postupy, ale je nadpozemská a při jejím poslechu jsem si jistý, že prostě MUSÍ existovat něco víc, než jen všudypřítomné utrpení a nikdy nekončící hrůzná bolest. Musí existovat něco nekonečného, co je za hranicemi chápání tohoto světa.

Quanta Qualia je název skladby současného britského skladatele Patricka Hawese. A konečně se mi po letech letoucích podařilo objevit něco, co se té hudbě ze snů velmi, velmi podobá.

Tuhle verzi zpívá Hayley Westenra, kterou vedle smyčcového orchestru doprovázejí i čarokrásné mužské a ženské sbory:




A tohle je původní pouze orchestrální nahrávka z alba Blue In Blue Patricka Hawese:



Enjoy.


úterý 16. června 2015

Miloňovo módní okénko - referenční bod č. 2: Ledvinka

V módním okénku jsme naposledy pojednali o teplácích jako mužském referenčním bodu a dnes se budu věnovat dalšímu, ryze praktickému doplňku a tím je ledvinka.
Ledvinka jako refernční bod č.2 - obr. 01

Ano, TA ledvinka. Po letitém boji se sportovní elegancí a různými druhy pánských kabelek a penálů na doklady, jsem si u našich vietnamců za rovnou stovku (jakožto mnohem schopnější obchodníci než my, Češi, se vietnamci neserou s nějakými devítkami v cenách) sjednal koupi toho nejlepšího, co nám kdy pánská móda nabízela. 

Ledvinu sám u sebe vnímám jako prostředek vzdoru a vzpoury proti již zmíněným zženštilým kabelkám a fotrovským penálům. Co jsem se jich nanosil. Totiž: kabelka - když pominu to, že je to kabelka, neustále cestuje po těle, kdykoli se shýbnete či natáhnete. Rozhodně se nedá říct, že byste při jejím nošení měli nějak zásadně volné ruce. Představa volných rukou je pouhý klam a šalba.

To samé a ještě stokrát hůř zmíněné platí pro penály na doklady. Tohle vlastně vůbec nebudu zmiňovat, kdo je nosíte víte, jaké je s tím sraní.

Takže: obávaný mentální vzorec stran ledvinky byl úspěšně překonán, respektive se nic takového ani zdaleka nekonalo. Volné ruce, konstantní chování ledvinky a její setrvávání na určeném místě upevnění (vepředu, vzadu, na boku), snadná dostupnost a kvantitativně naddimenzovaný úložný prostor, společně se sexy ležérností, povyšuje tento módní doplněk v něco, co - řeknu vám - těžko slovy vyjádřit. 
Ledvinka jako refernční bod č.2 - obr. 02

Ten pocit tělesné pohotovosti a vědomí, že se mohu při procházce natáhnout kamkoli a pro cokoli (tu pro zralý plod hrušně či tvrdý žalud nebo jen pro květ sakury zvoucí k poetickému přemítání) mne utvrzuje, že můj výběr a životní postoj celkově, je správný.

Přestat naslouchat kolektivnímu přesvědčení co ano a co ne, nás staví na samý práh sebe sama. Stačí připnout ledvinku a povznést se za horizont samsáry...


neděle 14. června 2015

Peter Gabriel - Growing Up Live

Petera Gabriela jsem nikdy neposlouchal, nikdy o něm nic nečetl a nikdy ho neviděl živě. Všechno, co jsem znal byl Red Rain a Don't Give Up s Kate Bush. A tak mě úplně rozsekal jeho koncert z Itálie. Nemám ponětí jak to ke mně přišlo, rozhodně jsem to nijak cíleně nevyhledal.

Zkouknul jsem to celé kdysi vestoje v noci na sluchátka se spícím miminem a jeho první rýmou. (Vysvětlivka pro budoucí otce - mimino s rýmou nemůže spát vleže, musí vsedě. Ale když je moc malé, nedokáže ještě sedět atd atd. Případné dotazy do komentů).
Netuším kolik Gabrielovi tehdy bylo, vidím, co vidím. Chlapa s bílou bradkou, kterej přišel, stoup si sám na otáčivý pódium a sám se v úvodní skladbě doprovodil na klávesy tak, že mě to přikovalo k monitoru a dal jsem to celý. Celej dvou a čtvrthodinovej koncert, ze kterýho jsem znal všehovšudy jeden song.




Když takovejhle neuvěřitelnej chlápek, na kterým je VIDĚT, že je moudrej, zpívá:


"I have my fears
but they do not have me"

říkám si Aha, tak takhle to je... Je zvláštní, jakou sílu kolem sebe šíří chlap, který přizná svou slabost. Protože přece jen většina z nás nejsou Bruceové Willisové ve Smrtonosný pasti. Stačí nám šlápnout jen tak ve fusekli na hřebík a jsme mimo hru.

Tohle je taky jeden z těch koncertů, kdy si říkám Co tam jako bude celý dvě hodiny dělat a pak jen čumím a čumím a čumím. Kdysi se mi tohle stalo i s Pet Shop Boys - další taková "kapela", jeden stojí za synťákama a druhej tam tak popochází... no a jaká to byla nakonec show - ale to už je dávno. Bylo to ještě za te-le-vi-ze, takže se to ne tak úplně počítá. Tam byl člověk vděčnej i za odpolední dvě hodiny videoklipů na TV Premiéra...

Takže tak. Nějaký videa z tohohle koncertu v Miláně na youtube ještě zůstaly, tak doporučuju. Na basu tam je Tony Levin a u druhýho mikrofonu je dcera Petera Gabriela Melanie.


pátek 12. června 2015

10 zásadních hudebních videí

Tohle není žádný žebříček (hitparáda, jak se říkalo za našich časů), pouze několik málo hudebních videí (videoklipů, jak se říkalo v dobách televizního Trianglu), které otřásly mými vnitřnostmi (pajšlem, jak se říká dodnes).


1. Basement Jaxx - Where's Your Head At

Roztomilé taneční video se zvířátky z prostředí pokusných laboratoří...




2. David Armand - Careless Whisper

Známý britský komik David Armand, Eddie ze seriálu How Not to Live Your Life vykrádá Suchánkovu Partičku...




3. Freddie Mercury - I Was Born To Love You

!!!RARE!!! Freddieho "straight video". Ještě před coming outem... A tohle se stane, když není po ruce tyč od mikrofonu.



4. Guns n' Roses - November Rain

Pravá rockerská existencionální depka. I Slash to musí (několikrát) rozdýchávat venku. A sám, jen s kytarou...




5. Mackie Messer

Gangsta video z produkce československé televizní tvorby...




6. Miles Fisher - This Must Be the Place

Pro znalce "nové zbité generace" 80. let minulého století, kterou reprezentuje zejména románová postava z Amerického psycha, rozervaného a rozervávavšího Patricka Batemana... Co jinýho si počít v době, kdy jste na mobil potřebovali kufřík? Talking Heads cover.




7. Wersi

Jen si tak trochu tlesknout...




8. Boney M - Ma Baker

Upoutávka k populárně vědeckému magazínu pro mládež Chocolate Bitches / Ebony Asses vol. 64




9. Bryan Ferry - Will You Love Me Tomorrow

Rockový elegán Bryan Ferry sám doma s polonahou dívkou v černých silonkách. Co s tím? No prostě další depka jako prase...




10. Foo Fighters - Learn To Fly

A sympatičtí rošťáci v letadle aneb jak to dopadá, když má předstartovní kontrolu na starosti Jack Black...




čtvrtek 11. června 2015

Optimismus

V rámci vlastního, násilného a brutálního přerodu z nenapravitelného pesimisty v napraveného životního optimistu poučeného životního pesimistu, využívám k tomuto všech dostupných prostředků. Neboli účel světí atakdál. 

A taky v návaznosti na nejoptimističtější knihu, kterou napsal moudrý muž a další bývalý nenapravitelný pesimista, jež radí pouštět si ráno Boba z Bylan... 

Nuže, sám sobě jsem naordinoval tohle:





Děkujeme a válenpajštus, funguje to dokonale. 

Jak si jistě snadno ověříte, video je přímo na YT kanále pořadu Show Jana Krause, takže se jedná v podstatě o oficiální stanovisko...

Je to taková má malá, řeklbych, první skrovná vlaštovka, z řady serotonin produkujících počinků, jenž se zde od teď budou objevovat a tak je tady budu mít postupně všechny pohromadě... 

FB