Muži na cestách

Zůstali jsme předevčírem viset na D-jedničce u Devíti křížů. Tedy, dojeli jsme tam, natankovali, pak přejeli na parkoviště, kde jsme se najedli, napili, poveselili se, vyčůrali, nasedli a už nenastartovali. Červené světýlko vybité baterie na mne spiklenecky poblikávalo. Podotýkám, že jsme měli za sebou nějakých 200 km bezproblémové až rozjařené jízdy a dalších 150 km před sebou. Divný. Takže sedím tam, civím na palubní desku, myslím na nabíječku autobaterií odpočívající si doma v botníku a říkám si: Je to tady...

Nehodlám se teď zaobírat zběsilou představou naší skvělé Mazdy Tribute naložené vzadu na odtahovém vozidle a nás tří včetně jednoho dítěte do tří let plus řidiče - odtahovače namačkaných vpředu v kabině dýchavičné Avie z roku 1985, jak se v pozdních nočních hodinách horko těžko dodrkotáme zpátky domů. 

Zkrátím to.

Až dva úžasní chlapíci z dálniční policie, co taky zastavili na sváču, mi poradili. Nejprve vesele konstatovali, že startovací kabely nemají, neb už je dávno po zimě, pak pochválili auto a poveselili se nad vybitou baterií. Bodře mě nakonec počastovali informací, že na mé zelené kartě od autopojištění je telefonní číslo, na které když brnknu, přijede šikovný pan opravář. 

Ten přijel za 20 minut a za dalších 20 sekund mi auto nastartoval. Znovu jsme se poveselili, svinuli kabely, vyfotili se a jelo se dál.

A pro zajímavost  - když jsem chtě nechtě běhal po parkovišti u Devíti křížů (vrchní měli zrovna sraz) a snažil se od někoho vypůjčit startovací kabely, tak všichni ti zachmuření muži, co tak nějak kvapně nasedali do svých aut vidouce, jak se k nim blížím, ze svých aut zase vysedali a na lících se jim rozléval klukovský úsměv, když si oddechli, že jim nechci prodat kradený iphone apod. Překvapilo mě v tu chvíli neskonale, jednak:

• jak málo stačí k tomu, aby se výraz obličeje úplně změnil od zamračení k úsměvu
• a druhak, že ačkoli se ti chlapi zprvu tvářili, že mě zabijí, když na ně promluvím, tak jakmile jsem tak učinil, ve vteřině byl zabijácký výraz pryč a byli z nich normální kucí. 

Hmmm.

Úplně nejvíc účasti projevili tři Rumuni, kteří neznaje slova česky ni anglicky, zapáleně se mnou gestikulovali nad otevřeným motorem. Veselí dálniční policisté se ještě přijeli zeptat jak to dopadlo, já ještě jednou poděkoval. Bylo to rychlé a jo! - bylo to celý sakmuprásk ZADARMO.