Muž, který pil

Po pozorném průzkumu nabídky našeho lokálního knihkupectví neunikla mé pozornosti nová kniha Josefa Formánka s podtitulem Příběhy z léčebny. Formánek je můj oblíbený autor (např. Prsatý muž, Syn větru a prsatý muž), takže jsem nebyl až tak úplně překvapený. Hlavou mi prolétlo jen takové tiché "chjo".

No, stejně jsem se na to chystal, takže si teď rozeberu téma ožehavé a tím je alkoholismus.

Není to topik, který se týká vysloveně mužů, nemám však ponětí o příčinách alkoholismu dámského, za to však mohu erudovaně referovat o způsobu, důsledcích a hlavně příčinách alkoholismu nás, chlapů.

Osobně mi trvalo nějakých deset let, než jsem se mohl, ne zrovna hrdě, přihlásit do první pijácké ligy. Litry vodky, piva a vína denně a pak už nešlo ani pít ani nepít. Tak zběsilá konzumace má za příčinu mimo jiné zastavení tvorby endorfinů, takže svět je kupodivu temnější a temnější a ne naopak. To jsem tehdy nevěděl a pochybuji, že to tuší současní bratři alkoholici. Takový alkoholik má zkrátka jiné starosti. Především finance, faktor utajení (ten je snad nejnáročnější) a samozřejmě abstinenční příznaky. Když jsem si v léčebně povídal s narkomany a navzájem jsme si popisovali své absťáky, s údivem mi přitakávali, že v určité chvíli už je zřejmě jedno, zda ti chybí heroin nebo vodka. Jak už psal William Burroughs ve své prvotině Feťák, jde o to, že absťák trvá dlouho. Hodina nebo dvě se dají vydržet, ale celý den a noc a ještě třeba další den a noc a nevíte kdy to skončí, to je prostě moc. A při tom víte, že stačí tak málo a mohlo by být líp. Jedna dávka, jedna placatice...

 Co se týče příčin - kupodivu jsem se o nich v léčebně nedověděl ani tiť. Ano, probíhají terapie, dokonce lekce jogy, arteterapie atd. Je zakázáno vést v léčebně mezi sebou "toxické řeči". Pokud jste alkoholik, který bral prášky na spaní, jste automaticky považován za AT - alkoholik toxikoman, kombinovaná závislost. A léčba je tvrdší. Probírá se minulost, budoucnost, mnozí řeší i sociální situaci, zvláště po životě na ulici. Je tam plno silných, ale smutných chlapů, protože, málo platné, alkoholici jsou považováni za póvl, za odepsané. Důvěra v ně je podkopána a vlastní sebedůvěra neexistuje vůbec. Zapomněl jsem připomenout, že alkoholismus už má své číslo diagnózy, je vedeno jako regulérní onemocnění.

Příčin se horko těžko dohrabávám ještě teď, může jich být spousta, často se mluví o "těžké životní situaci", já si nicméně přesně pamatuji, že jsem začal první den mého prvního zaměstnání. Jel jsem domů, byl jsem utahaný a řekl jsem si tehdy: "Jene, zastavíš se na jedno na stojáka." Bylo to příjemné, viděl jsem kolem sebe muže, kteří dělali to samé a já se cítil "dospěle". Zastavil jsem se i druhý den a třetí, z jednoho piva byly dvě, pak čtyři, pak jsem si je začal kupovat na doma, pil sám a bylo jich tolik, že jsem - jak říká Henry Chinaski - "přesedlal", na víno a pak na tvrdý chlast.

Trvalo to téměř deset let, než se dostavila první bezvědomí a delíria. Mezitím jsem absolvoval několik partnerských vztahů a rozchodů, v hlavě mi vyvstávají dva. První byla dcerou alkoholika, takže když se to provalilo, bylo to mezi námi jasné. Druhá mi utkvěla nevímproč, asi proto, že jsme spolu nikdy vlastně nechodili, jen spali, a když na to dnes vzpomínám, nemohu se ubránit pocitu, že to bylo z její strany ze soucitu. Byla to taková malá usměvavá houslistka. 

Zmiňuji to proto, že po letech jsem často cítil, že bych je měl požádat o odpuštění. Ale nechtěl jsem stanout u nich ve dveřích, tak nějak jsem tušil, že by nebyly rády. A po dalších letech jsem odpustil sám sobě, že jim byla skrze mě způsobena životní lekce. 

Ne všichni chlapi mají takové štěstí jako jsem měl já, přátele a rodinu, kteří mne podrželi. Jsou opuštění, zadlužení, bez práce, ze které je kvůli chlastu vyhodili a vracejí se do stejného prázdného bytu.

No a k těm příčinám - lze je přisuzovat rodinným dispozicím, rodové karmě nebo těžkým životním situacím. Za každou závislostí IMHO stojí silný nevědomý pocit "Nejsem dost dobrý". Není to o odsunování problémů, které máme k řešení. My hledáme životní sílu, kterou nemáme. Nestojíme si sami za sebou, nemáme podporu sami v sobě. Naše činy nemají tu úžasnou sílu našich klukovských vzorů. Proč?

Slavní alkoholici:

Gary Oldman

Ringo Starr
Adam Clayton (U2)

Morgan Freeman
Anthony Hopkins
Robert Downey
Robin Williams

Mel Gibson
Stephen King
Ernest Hemingway
Charlie Sheen
Bradley Cooper
Samuel L. Jackson

To jsou ti, kteří se přiznali... 

A jak tvrdí primář MUDr. Karel Nešpor CSc: "U nás máme plno". 
A nejen to, dokonce mají měsíční čekací lhůty.