pondělí 1. června 2015

Nejoptimističtější kniha na světě

je tahle:

Ve snu by mě nenapadlo, že ten chlapík z Mňágy napíše něco tak pure optimistik. Kdysi v prváku nebo ve druháku mi řekla moje tehdejší moc milá milá, že ať si tady v Mladým světě (!) přečtu s ním rozhovor. Že prej jsem úplně jak on. 

No, nebyl jsem ani tehdy ani jindy jako on. Byl jsem sice jedinec spíš depresivní, ale ne tak nějak odevzdaný, tak mi to aspoň tehdy přišlo. Kamarádka téhle mojí moc milé milé se tehdy ubytovala u nás v podnájmu a furt poslouchala Hodinový hotel. To je písnička, u který jsem s Mňágou začal a taky u ní na dlouhá léta skončil.


S chutí jsem nicméně nedávno začal sledovat facebook Mňágy a Žďorp(a), kde Petr Fiala zveřejňuje své běžné pracovní i nepracovní dny. A je to taková paráda, že se to nedá popsat. Ten chlap je tak přirozenej a šťastnej, že se můžou všichni ti současní lektoři osobního rozvoje jít klouzat (eufemismus).

Ta knížka jsou vlastně "sebrané facebookové spisy Petra Fialy" a je to o muzice, o dětech, kterých má Petr Fiala dohromady pět, takže - jak sám říká - "je už otrlej fotr" (a já, fotr teprve začínající, se u něj rád přiučím), o knížkách co čte, muzikantech, ježdění na koncerty, pořadatelích, o prostředí, ve kterým žije a pohybuje se. 

Ale nejvíc ze všeho je to kniha o fakt skutečným a prostým štěstí.

Vypadá to, že Petr Fiala bydlí teď v Zubří, což je vedlejší vesnice. Sám jsem ho nedávno potkal u nás na náměstí - to jsem ještě nevěděl, že "Petr píše..."

A bylo dobře, že jsem to nevěděl, protože jinak bych ho určitě běžel oblažit svým nesouvislým a blábolivým poděkováním.

No, pravděpodobně si teď seženu něco od Mňágy a zpětně to dostuduju. A Petr by se měl teď přede mnou mít na pozoru. Protože až ho zas potkám, to bude...:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

FB